Livia ~ Temná Wyverna - Kapitola 4.

DOPORUČUJI PŘEČÍST SI PŘEDCHOZÍ KAPITOLY!!!

Kapitola 4. –

      Stínový Jezdec, postava opředená mýty dorazila do komnaty krále elfů.
       Král přikývl: „čekal jsem tě“.
     „Události jsou v pohybu.“. Král opět přikývl. Oba přešli k podivné dřevěné desce, která vypadala skoro jako šachovnice. Jenže na této desce byla zachycena celá Livia. Oba žasli nad propracováním figurek. Stínový Jezdec si všiml, že postava nekromancera je jinde než minule. Král jen kývl, jako by četl společníkovi myšlenky.
     „Vypadá to, že Haxre něco chystá.“.
       Tentokrát kývl Stínový Jezdec: „Zkontroluji to. Budu zpět dříve, než Xenor dorazí do Treenu.“. Pak Jezdec vyskočil z okna. Král popošel, aby se podíval. Jakmile však vyhlédl z okna, Jezdce už neviděl. Normální člověk by řekl, že Jezdec zmizel.

_.-*-._

       Xenor se probudil.
     „Noc byla klidná.“ hlásil Agilar, na kterého připadla poslední hlídka. Xenor drobně posnídal maso z králíka, kterého ulovil Helogas předchozího dne.
     „Brzy pojedeme, ale než Agilar s Helogasem připraví koně, pojď ještě semnou.“ Řekl Haldrad. Poté s Xenorem dorazili na kraj mýtinky kde byla malá louže.
     „Hoď na mě trochu vody.“ řekl najednou Haldrad směrem ke Xenorovi. Xenor neodporoval, nabral vodu a hodil jí směrem na Haldrada. Několik málo centimetrů před Haldradem se voda rozprskla a stekla dolů po podivné hmotě, která nebyla vidět.
     „Co to bylo?“
     „Jedno z nejjednodušších obraných kouzel. Tohle kouzlo kolem tebe vytvoří vrstvu ze hmoty, která je podobná sklu. Je průhledná a není vidět. Když bys do ní ale seknul, poznal by, že je silnější než ocel. Zbraně a kouzla fyzické podstaty přes tuto hmotu neprojdou. Nadruhou stranu hmota je silná jen jako ty sám. Pokud budeš rozrušený, můžeš kontrolu nad hmotou lehko ztratit. Zkus to. Mysli jen na sklo a zakruž prsty. Pak pomysli na sebe.“ Xenor to zkusil, ale neúspěšně.

       Mezitím, co Xenor zkoušel kouzlo, Haldrad odešel zkontrolovat, zda jsou koně připraveni. Teď už byl Haldrad zpět na mýtince a hlásil Xenorovi, že můžou jet.
      „Hoď po mně kámen.“ Haldrad Xenora poslechl a hodil kámen. Několik málo desítek centimetrů před Xenorem se kamínek zastavil. Kolem něj se vytvořily trhliny. Najednou se celá koule zhmotnila jako sklo a sesypala se na zem. Haldrada nezajímalo, že Xenor kouzlo neudržel. Hlavní bylo, že Xenor dokázal vyvolat první cílené kouzlo v životě.

 _.-*-._

       Stínový Jezdec dorazil k jeskynni. Ach jo. Pochybuju, že mě Haxre může zabít, ale přesto se s ním nechci střetnout v bitvě. Jezdec pomalu sesednul ze svého zvířete a vstoupil do jeskynně. Byl tak dobře maskovaný, že si ho první dvojice strážců nevšimla. Druhá dvojice byli ale démoničtí psi, kteří ho ucítili a vyběhli na něj. Teď bylo skrytí zbytečné. Jezdec se zviditelnil v celé své kráse. To na něj přivedlo pozornost i první dvojice strážců. Najednou začal Jezdec kroužit prsty a hýbat rty. Jeden pes poznal, o co se jezdec snaží a uskočil. Druhý už neměl takové štěstí. Střela, která ho strefila, vypadala jako pouhá pára zformovaná do tvaru střely. Ve skutečnosti ale byla tak ostrá, že by probodla trpasličí ocel. Druhý pes, kterému se díky jeho úhybu nic nestalo teď mířil na Jezdce. Na kouzlení už nebyl čas. Jezdec vytáhl meč a jedním sekem rozpůlil psa. Pak se skryl ve stínu, čímž zmátl druhou dvojici stráží, která mezitím dorazila. Najednou se objevil za jedním z duchů a probodl mu srdce. Duch nechápal co se děje. Vždycky, když do něj někdo bodnul mečem, jeho tělo se rozestoupilo a meč nezpůsobil poškození, jak to, že se to teď nestalo? Jezdec se pousmál. Teď přiskočil ke druhému duchovi a sekl do něj. Jeho meč se zabořil do podivné černé hmoty. Nečekal jsem, že Haxre vybaví stráže magickými štíty. Jezdcův meč byl teď zaseklý v té hmotě a nedal se vytáhnout. Jezdec řekl několik krátkých slov a v ruce se mu zformovala dýka. Objevila se odnikud. Vypadalo to, jako že se skládá ze vzduchu. Tahle dýka štítem ducha projela bez doteku. Duch i jeho magický štít se rozpustil v černý prach, který odvál vítr. Jezdec se znovu skryl ve stínu a postupoval dál.

_.-*-._

       „Na koně!“ zavelel Haldrad. V mžiku všichni čtyři cválali směrem k Treenu.
       „Pokud nebudou potíže, můžeme tam být zítra večer.“ Zkonstatoval Helogas.
       „Potíže?“ zeptal se Haldrad.
         Helogas přikývl: „Včera večer, když jsem lovil zajíce, viděl jsem v trávě stopy dvou nízkých draků a možná wyverny. Pokud nás sledují, jako že je to pravděpodobné, dnes v noci nás doženou.“. Všichni jeli dál. Xenor si všiml, že Haldrad teď vypadá zamyšleně.