Livia ~ Temná Wyverna - Kapitola 5.

DOPORUČUJI PŘEČÍST SI PŘEDCHOZÍ KAPITOLY!!!

Kapitola 5. –

        Stínový Jezdec se stále prodíral hlouběji a hlouběji do jeskyně, kterou si Haxre zvolil za příbytek. Už aby to měl za sebou. Ačkoliv se vůbec nebál, že by mohl zemřít, z tohoto místa měl takový divný pocit. Postupoval, co nejrychleji mohl, přičemž riskoval, že ho někdo odhalí. Ačkoliv byl skrytý a kouzlo regulovalo zvuky, které vydával on sám, ale ne zvuky, které vydávali okolní předměty. V lednu chvíli Jezdec šlápl na něco, co pod ním křuplo, a ozval se zvuk, který Jezdci připomínal křupání kostí. V tu chvíli se k němu otočil jeden z hlídkujících démonů a letěl k němu. Ač chtěl nebo nechtěl, byl teď Jezdec prozrazen. Kdyby prchal, démon by ho dozajista v jeskynních dostihl. A kdyby pokračoval dál neviditelný, dřív nebo později by ho démon našel a navíc by informoval Haxreho. Ne, musel se zviditelnit. Jezdec se objevil s vytaženým mečem asi pět metrů od démona, démon okamžitě zastavil. Haxre skočil dopředu a sekl mečem po démonovi. Ten zasténal a proměnil se v prach, který odvál vítr. Jeho zasténání ale upozornilo hlídku o kus dál, že se něco děje. Dva duchové na sebe kývly a jeden letěl směrem k Jezdci, kdežto druhý letěl směrem, kde by podle Jezdce mohly být Haxreho komnaty. Jezdec zaklel. Teď musel utéci. Haxre proti němu mohl vyslat mnohem silnější bytosti než pár duchů. Okamžitě se rozběhl ven následován démonem. Ačkoliv Jezdec běžel, jak nejrychleji mohl, vzdálenost mezi ním a duchem se rychle zkracovala. Když vybíhal z jeskynně, byl už duch sotva dva metry za ním. Jakmile byli venku, Jezdec rychle naskočil na koně a vybídl ho do cvalu. Jakmile se kůň rozběhl, bylo vidět, že je vyhráno. Jezdec zabočil do lesa a tam i s koněm zmizel ve stínech. Duch ho ještě chvíli hledal a pak to vzdal. Za lesem se Jezdec zviditelnil a dál pokračoval v jízdě směrem k Treenu.

_.-*-._

       Xenor, Agilar, Haldrad a Helogas mezitím ujížděli krajinou na místo, kde se Xenor měl naučit bojovat. Xenor si nebyl úplně jistý, kam míří, ale otázky si nechával pro sebe. Míjely lesy, kopce i vesnice, ale nikde ani na chvíli nezastavily. Xenor žasl, jak mohli elfští koně vydržet běžet tak rychle tak dlouhou dobu.

       K večeru uviděli věže nějakého hradu.
     „To už je Treen“ zkonstatoval Agilar. Haldrad kývnul. Teď teprve se Xenor dozvěděl, kam celou dobu mířily. Teď se snažil přemýšlet o tom, co už o Treenu slyšel. Ale ať se snažil sebevíc, na nic si nevzpomenul. Přece jenom Xenor byl farmář a o elfských městech slyšel jenom z bájí, co mu po večerech vyprávěl Bjorn, nebo žongléři a kočovní herci, kteří občas navštívili vesnici, kde bydlel.

       Za chvíli už všichni cválali po pěkně zdobených ulicích města. Spousta lidí na ně koukala. Přece jenom málo kdy se vidí tři elfové v krásně zdobené výzbroji, se kterými jede jeden člověk v obyčejném obleku. Některé lépe informované měšťany dokonce napadlo, že by to mohl být Xenor a jeho zachránci, ale nikdo si nebyl jistý. A zeptat se jich také nemohli.
      „Myslím, že bychom se měli ubytovat někde v krčmě. Dnes ještě nemůžeme do univerzitní čtvrti. Na druhou stranu kdybychom spali někde venku, někdo by nás nejspíše okradl. Myslím, že vzbuzujeme příliš pozornosti“ poznamenal tlumeným hlasem Helogas. Dva zbývající elfové mu kývli a pak si to namířily k nejbližší krčmě.

       „Xenor dorazil do Treenu“ hlásil elfský posel lidskému královi, který si prohlížel obraz na okně jedné z nejvyšších věží v Acre.
       „Skutečně?“ král zřejmě elfům příliš nedůvěřoval.
       „Ano, před chvílí byl spatřen i se zachránci u jižní brány. Všechno jde podle plánu.“ elf zněl vážně, sebejistě a zároveň trochu dotčeně. Král se rozhodl, že se s ním nebude radši hádat, a tak elfovi pokynul, že může odejít. Kolem elfa se objevila zelená záře a poté zmizel.

_.-*-._

       Z houfu lidí vyběhla postava zahalená v kápi. O chvíli za ní vyběhl vysoký světlý elf, oděn v plášti barvy smrkového jehličí. Na plášti byli také zlaté vzory, což svědčilo o jisté urozenosti elfa. Jeho rukavice, stejně jako boty měli stejnou barvu, jako plášť a byli posety stejnými vzory. Břicho zakrývala kožená vesta, která vypadala docela dost odolně. Kalhoty byli hnědé barvy a připomínali obyčejné kalhoty, které si oblékali farmáři? Takovéhle kalhoty měli určité výhody. Hlavně málo omezovali pohyblivost. Celý obraz dotvářel zlatý pásek posetý modrými diamanty, na kterém byly zavěšeny toulce na dva meče. Na pravé straně měl elf delší meč se zlatou rukojetí a jedním diamantem na kraji a vlevo měl krátký kompletně stříbrný meč, který musel být drahý nejméně stejně, jako ten druhý. Elf rychle vyběhl z houfu a běžel za mužem v kápi. Muž v kápi rychle zabočil do jedné úzké uličky v touze, že se tam elfovi ztratí. Elf se odrazil od vysoké dřevěné sochy vlka na střechu nejbližšího domu a rozhlédl se, jakmile svůj cíl spatřil, rozběhl se za ním. Přeskočil na další dům a pomalu stahoval vzdálenost mezi ním a postavou v kápi. Na druhém domě musel seskočit ze střechy, aby mohl postavu, která náhle zabočila do další uličky následovat. Skočil dolů a udělal kotrmelec zčásti proto, aby minimalizoval možnost, že se zraní. Pak běžel rychle dál.

       Po nějaké chvíli postavu v kápi dohnal. Když byli od sebe asi jen deset metrů, postava v kápi se bleskurychle otočila a hodila po elfovi tři otrávené dýky. Ten udělal kotrmelec, při kterém jednu dýku zachytil a hodil jí zpátky. Dýka postavu v kápi trefila přesně tam, kde by mělo být srdce, ale postava si toho zjevně nevšímala, místo toho vyvolal několik démonů, kteří vytvořili rychle se stahující kruh okolo elfa. Ten udělal něco nečekaného. Kdyby ho viděl nějaký obyčejný vesničan, divil by se, že je takový pohyb vůbec možný. Elf si lehl na zem, aby se vyhnul letícím dýkám a v následujícím okamžiku se otočil na místě o 360° tak, že skončil na nohou. Při otočce navíc hodil tolik dýk, že se každá zabodla do jednoho z démonů včetně postavy v kápi. Postava v teď kápi odhodila, takže bylo vidět, že se jedná o člověka, ale ne o živého člověka, nejspíše o mrtvolu, oživenou černou magií, který na sobě měl hodně odolné brnění, až se elf divil, jak se mohl v takovém brnění tak rychle pohybovat. Nicméně na to nebyl čas.

       Elf udělal další otočku, ale s tím rozdílem, že zůstal i skončil stát na nohou a při otáčení se zároveň posunul o dva metry vpravo. Tentokrát nic nehodil. Místo toho hodil na zem růžovou kuličku a okolo něj se okamžitě vytvořila růžová mlha, která znemožnila nepříteli, aby ho viděl. Elf se objevil za postavou a rychle ji bodnul svým stříbrným mečem. Potom jí jedním sekem svým druhým mečem sťal hlavu. Poté postavě vyndal z kapsy svitek, který mu předtím ukradla. V tu chvíli se postava změnila na černý prach, který odvál vítr.
     Haxre to sledoval z blízké jedle: „Smůla.“. Elf se mezitím vydal domu, kde sluhovy řekl, ať připraví koně. Poté si rychle sundal svůj plášť a boty, místo toho si vzal jezdecký oděv a boty a sbalil si jídlo.
     Poté naskočil na koně: „Kdyby se po mě někdo ptal, tak se vrátím za tři dny, jedu za králem a taky… si musím něco ověřit.“. Za chvíli byl elf mimo město a uháněl pláněmi směrem k Elveru, hlavnímu městu elfů.