Zrušme párky!

Tak si tak v klidu večeřím, do tlamy vkládám jeden kuřecí párek za druhým (mimochodem, s domácím křenem je to lahůdka) a najednou mě tak napadne - co to kuře vlastně udělalo, že skončilo tak potupně v párku? To se asi narodilo a stejně jako jahoda od Jogobelly si řeklo: "Až vyrostu, budu tím sajrajtem v ovčím střívku!" Co když to kuře snilo o tom, že až vyroste, bude slepicí, najde si spanilého kohouta a bude rodit děti, až mu praskne kloaka? Jen si to zkuste představit. Mamka vás vyprdne ven v betonovém obalu a ještě si na vás sedne. Sníte o lepším životě a mezitím rostete. Jednoho dne vyrostete tak, že už se do obalu nevejdete a i takový materiál jako beton praskne a vy vylezete ven. Vidíte slunce, kytičky, plot, bahno, agresivní kočku, jestřába, a říkáte si, že to vlastně za to stálo, vyklubat se ven. Že život je krásný. Celí vysmátí si žijete nějaký ten rok dva a jednoho vás najednou vezmou, zaleskne se ocel, zasviští sekera a dírou v krku vás opustí vaše duše. A vy si říkáte, co jste vlastně provedli. Dušička se vznáší nad pásem od drtičky, tečou jí slzy a ona se rozhodne pomstít. Tak zůstane tam, kde ke zločinu došlo, a tak v podstatě vznikají poltergeisti. :D Ale o tom až jindy. Zkrátka a dobře, pryč s párky! Je to až příliš nehumánní! Já už mám dost psaní, tak si jdu dát steak. Táta griluje. Děda zabil slepici.