vílí zpěvy

úsměv je a není
veselou barvu či smutek
dáváš mému dění
prostého probuzení
bytí
bdění

je hluboká noc
a ty spíš
jistě
v jiném náručí
odevzdaná, v nahotě jen vlasy
a jeho pažemi
opletená
láskyplně, čistě

je hluboká noc

nevím, zda-li
volat tě můžu,
dala-li jsi mi právo
vzdorovat jménem tvým
snem barevným
té pověstné noci
noci dlouhých nožů

je hluboká noc

snad moc piju
patlám si na paletě tempery
barvami co sám si namíchám
čmárám po papíru bloku
obrázky naivní,
kresbičky radostné
pro tebe maluju
každou tuto
noční časem, silou poledne
posvěcenou sloku

je hluboká noc

za oknem žravá tma
pozře cokoli co
se na kovadlině z měsíce a stříbra
vytepá do tvaru květiny
patologiie záhrobí.
asi marných zpěvů,
pro naději (to je ta největší kurva)
a stejně tak lásku, a něhu
byť ve slovech
zběsilém jezu šílící vody
nevěřící na pravděpodobnost
na náhody

topím se nezkušený kánoista

v hluboké noci