noční zevl blues

kelímky v dlaních
silný mc kafe
popíjej lidi kol kolem

stydlivý hluk autobusů
s lososovými informačními tabulemi
hlukem jsou a shonem

požírají, a zvrací lidi
na jejich nočních cestách
bejby

jejich kroky ohlazují dlažbu
jejich slova sochaří vzduch

noční zevl blues.

na parepetu jakýsi zhaslý výlohy
schovaný bráník
smotnutý cigáro
nemám holt vlohy
jít jen tak večer pro něco
jen tak se smát
pro to něco lidskýho,
nutnýho
pro málo.
bejby

modrozeleně svítí rozhraní dysplayů
komunikace
různých cen a tvarů
říká kde a kam se maska jejich
hodí ke karnevalu

bejby


a my tu s máchou z keramiky
koukáme do noci
my dva
jeden vypálený
druhý bez mimiky
cedíme noc
na plankton

modrý chapadla ať přivinou se
všechno ostatní nechme na potom

noční zevl blues

nápoj je mi blízko
zná mý sliznice
a nebojím se tripla
věřím mu
dávám se bez kontroly
bez ochrany chutná tolik
a nejvíce
že železobetonový mosty
ztratěj hrany

bejby

zazvoní tramvaj poslední
a já nastoupím
jo až zazvoní tramvaj poslední
cestu s dalšími ovcemi nočními
podstoupím
schovanej do knihy
nedívat se budu
na výběr vracejících se
soubor lásky, únavy, a samotného studu
rozsvítí se v rytmice kolejí

zevl blues.

pak ještě najde se místo rozsvícené
kde na mě čeká milenka
vysloveně orální
požitek, její dcera je myšlenka
než mi hlavu zamotá do spánku čistého
jasného
jediného,
vlstně jen očí slast
a alkohol
maj dvanáct taktů
pomalá
i divoká
stálá divoženka
s nohama
pro které zradím vše
zas mě dostává
a pneumatiky aut šumí
výsměšně

mé cestě domů

noční zevl blues