Pěší kopiník II.

Osudný den starobylého města se blížil. Od špehů jsme věděli, že hradby brání jen hrst branců a pár stovek vycvičených kopiníků. Bylo nás deset na jednoho. Co by nás mohlo zastavit?

Napětí elektrizovalo vzduch. Celá armáda byla připravena vzít nepřítele útokem.

Každý se snažil do poslední chvíle odpočívat a hlavně spát. Po tři dny a noci budeme vzhůru a vybereme si náš díl z odměny.

„Vztyk a seřadit“, řval kaprál. Jeho hlas se zvučně nesl táborem a jeho noha spolehlivě probouzela i poslední ospalce.

Byl na nás věru krásný pohled. Kopiníci, elita armády. Naše zbroj voněla olejem, zbraně se leskly na slunci.

Muži odměřovali poslední chvíle do útoku. Stál jsem v první řadě a doufal jsem, že si svým mečem proklestím cestu na hradby a z hradeb do města, kde na nás čekaly poklady těla i ducha.

Jistě pár kamarádů dneska pod hradbami města padne. Taková už je válka.

Nastává čas vlčí a přísahám při bohu, že dnes si svůj žold zasloužím.

Krásně se mi vzpomíná na dny mé slávy, když jedu na voze s ostatníma. Jedu domů, ke své ženě a dětem. Válka už mě vyvrhla, bez nohy, ale spokojeného.

Jedu sice bez peněz, ale nejspíše s francouzskou nemocí. Má žena se jistě těší, až mě spatří. Bude šťastná, až uvidí svého hrdinného manžela, jak se vrací z dlouhé války.

Doma máme malý stateček, krávu, pár prasat a kousek pole. Žena nás jistě všechny uživí i na korbel piva mi zbude. V krčmě budu sedět a vykládat příběhy z válek.

Určitě něco sem přidám a tuhle uberu. Jsem přece hrdina a jednou jsem dokonce spatřil samotného krále!

Dostal jsem i zlatou minci z rukou maršála. Směnil jsem ji hned s nevěstkou, ale pýcha dme mé srdce ještě dnes.

Běžel jsem k hradbám jako o život. Chci být přece první ve městě. Kdo stane první na hradbách, dostane 10 zlatých rýnských dukátů.

Z hradeb se na nás valí mraky šípů i sem tam štěkně olověná kule.

Obránců je na hradbách málo, nestíhají ani házet z hradeb kameny a ani jiné smetí.

Blížil jsem se k hradbám a radost jsem měl nezměrnou. Paní štěstěna mi byla v patách. Obránci nezazdili brány a naše beranidla už prorážejí mohutná vrata. Naši vojáci se řítí do města jako lavina. Jaký to lahodný pohled.

Už jenom krev, vnitřnosti a nářek se rozléhají městem.

Byly to opravdu dlouhé tři dny a ještě delší tři noci.