U okresního soudu

            Bloudil malými uličkami okresního soudu. Bylo mu čerstvě osmnáct a on teď svůj věk ze srdce nenáviděl. Nebylo to tak dávno co se svými kamarády slavili narozeniny ve velkém stylu. Myslel si, že už v životě nebude šťastnější. Za ten jeden večer vypili snad všechno co teklo a pak někdo z nich dostal ten blbej nápad jít na diskotéku. Jako trest za jeden stupidní nápad, za jeden večer plný alkoholu a touhy, teď procházel uličkami a přemýšlel co se bude dít.

            Všichni jeho přátele, ti všichni, kteří oslavovali jeho plnoletost s ním dnes byli jako tenkrát. Jenže dnes byli v oblecích a čekali na něj v soudní síni. Báli se o něj, ale ne tak moc, jako se o sebe bál on sám.

            Stále přecházel beze smyslu sem tam a chtělo se mu brečet. Advokát ho už několikrát ujistil, že to všechno dobře dopadne, ale on dnes už skutečně nevěřil v podstatě nikomu a ničemu.

            Po chvíli nahlédl i do soudní místnosti. Vyschlo mu v hrdle a hlas absolutně odmítl poslechnout. „Co tam hledáte?“ zeptal se ho policista, který zrovna procházel kolem. „Asi nějakej tón.“ odpověděl mu přiškrceným hlasem. Policista jeho odpověď nechápal. „Nějaký tón?“ zeptal se udiveně. „Ano, asi jsem tady někde ztratil nějaký tón, nejspíše tón vlastního srdce,“ řekl znovu policistovi. Ten jen pokrčil rameny a šel dále svou cestou, nemohl jeho odpověď pochopit.

            Konečně se zastavil. Sedl si a složil ruku do dlaní. Znovu se mu vybavil celý večer. Diskotéka byla už plná, když přišli. Vyhazovač už nepouštěl, jen je ze známosti ještě protáhl dovnitř. Seděli u stolu a sledovali okolní dění. Vlastně nikomu z nich se nechtělo nějak moc blbnout. Seděli u stolu, povídali si a bylo jim dobře. Pak se k nim přidala skupinka slečen a k němu se upnula menší černovláska. Hrozně hezká holka, která už zcela evidentně měla popito a jemu její zájem dělal neskutečně dobře.

            Těžko říci jak se to všechno kolem seběhlo. Seděli u stolu, povídali si a on najednou cítil jak moc se mu ta dívka dostává pod kůži. Byla na něj neuvěřitelně hodná a u něj se konečně dostavil pocit, který už dlouho neznal, který mu hrozně chyběl. Kdy naposled byl k němu někdo tak milej, kdy naposledy se o něj někdo takhle staral? Těžko by si na tento čas ještě vzpomněl.

            Byli u něj doma a on ji v duchu prosil ať si to všechno na závěr nepokazí, vždyť celý večer na něj byla tak úžasně jemná, tak ať ji to vydrží třeba až do rána. V duchu ji prosil ať se svlékne, ať ho ještě jednou políbí, ať ještě dostane ten pocit, že zná  tu sílu – tu sílu lásky.

            Jenže ona je láska a láska. Fajn pocit co ráno zmizí i s tou, co ještě včera byla nejdůvěryhodnější čarodějkou.Všechny pocity se tak nějak vytratili a v hlavě zůstala jen neuvěřitelná kocovina, která jej provázela celým dnem až do večera, až do té chvíle, kdy u něj doma zazvonili dva muži v uniformách, aby ho předvedli na policejní stanici.

            Teď seděl v jedné s temných chodbiček okresního soudu a chtělo se mu brečet. Chtěl by teď vstát a křičet do soudního sálu, že nechápe, za co ho chtějí trestat, že se prostě jenom zapomněl zeptat na její věk, ale už na to bylo trochu pozdě...