Jitřenka

“To jó. Ale ty ceny budou určitě vyšší. Uvidíte, pak si to povíme, jak bude draho.”

V sále hospody je hlučno. Posedávají zde štamgasti a popíjejí své pivko. Vedou nekonečné diskuse o velmi důležitých věcech. Postarší dámy usrkávají turka a občas si dají i nějaké to sladké potěšení. Občas se objeví mladý člověk, který si poručí jídlo. Blízko jsou totiž studentské koleje plné hladových budoucích doktorů a inženýrů. Někdy se objeví i manželská dvojice ve středním věku, která si dá pivo a panáka vodky a ve stoje ho vypije. Pak zase utíká za svými povinnostmi.

Jitřenka, to je takové hezké, milé jméno. Hvězda, která se objevuje na ranní obloze. Jako poslední zhasíná. Naděje, že po temné noci přijde den. Jitřenka, to je i název této hospody. Je také hvězdou na ranní obloze restauračních zařízení. Je nadějí pro všechny žíznivé, že po noci, kdy je zavřeno, se ráno dveře pro ně opět otevřou. Je to společenská místnost, kde se lidé scházejí, řeší své problémy, dojednávají obchody, nebo si jen tak poklábosí. Jeden ze studentů je dokonce schopen se tu učit. Prý na koleji nemůže. Jeho parťák má strašně rád slabší pohlaví.

“Přihraj, přihraj, no, no táák, a góóóól…!!!” Jitřenkou se rozlehne obrovský řev. To nabitá hospoda napjatě sleduje v malé televizi důležitý hokejový zápas. Boj o zlato! A naši hrají jako svázaní. Konečně se jim podařilo uspět. Starší pán se tak lekl, že málem zakuckal soustem svíčkové na smetaně. Unavený host, který v rohu pospával, se najednou probudil a aniž ví, o co jde, křičí s davem. Babka, která tu štrykuje ponožky pro svého starého, málem upustila pletací jehlice a pan výčepní zapomněl, že má roztočenou pípu a pivo teče a teče na pult. Všichni zírají a pochvalují si záběry brankové situace.