Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seÚvodník od autora Bbarkku
Autor
slovoma
soutěžní dílo, které se neumístilo na prvních třech místech
Dneska v tramavaji jsem pozorovala děti. Kupa žáků na výletě povlávala kolem tyčí dopravního prostředku. Nadávali si do BIO.
"Seš BIO!" "Pocházíš z BIO mámy!"
To je pro mou generaci úsměvná novinka.
Děti neví, co mluví? Připadalo mi to tragické vzhledem k tomu, že jen hrstka společnosti chce žít BIO. Tu zdravou formu této módní vlny neodsuzuji, spíš naopak ji chápu a beru jako návrat k přírodě, touhu po přirozenosti...co nejméně robotického jídla, oblečení, bydlení...
V dětech je vždy něco nepředvídatelného. Jakobych si zrovna uvědomila, že jsou budoucnost. Začíná mě tedy čím dál víc zajímat, jakým způsobem je vedená většina dětí. Je to důležité! Svět bilancuje a balancuje. Propasti, kam se podíváš. A uprostřed toho všeho si sice "děti mají kde hrát", ale kdo a jak jim říká a učí je, co je správné?
Dospělé věty: "Teď jsem si vzpomněl, že ti dlužím ránu pěstí." "A já ti dlužím pěknou facku. Tak to jsme vyrovnaní." "Ne ne ne!" -odkud jinud než z filmů pro dospělé. Nejsem proti koukání na televizi, ale jsem pro regulaci a diskuzi. Už vidím, jak si rodinka po shlédnutí akčňáku povídá o míru. A ty děti to neví. Ještě pořád je nikdo neučí, že ŽÍT V MÍRU je cíl a základ.
Vím, že je v nás zakořeněná potřeba boje, ale existuje spousta způsobů- převést chuť do práce, do zájmů, touhy po sebezdokonalení!
A nejspíš za svou nezodpovědnost skutečně začínáme být trestáni v podobě neplodnosti. Když si nevážíme života, žádný nebude. Nechtěné děti hážeme do popelnic a ty chtěné si chodíme vydupat do laboratoří.
Hystericky se snažíme předělat svět, místo abychom se naučili žít v harmonii s ním. Žít aspoň trochu BIO.