Motýli

Hvězdy jsou vysoko, tak padáme na zem, ve jménu víry se bojíme létat. Věříme ve sny, co dávají křídla, sny, které mizí, když začíná svítat. Jseš přítel motýlů, jsou bez viny a přitom bez citů. Závidíš barvy a křídla. A hledáš to, co není tu. Moře je všude a všude je samo, když dojde ke břehu, tak ztratí se v sobě. Sčítáme roky večer i ráno a sami nevíme v jaké jsme době. Ráno běžíš dál, nemáš čas abys litoval. Počítáš, co ti kdo dal. A utíkáš před zraky slepců.

---