šelma

domů se vrátit neni bezpečný, číhá tu šelma se šklebem skutečný coury, takový která nese zradu i pro pevný euro živitele.
ale jinam se vrátit nedá, takže setkáváme se. neni to milování ani skutečná nenávist, jen urážky a věčný prudění nás dvou co nemáme se rádi.
neskutečnej pocit, loajality, věrnosti až do hrobu. vždycky tu bude, vzbuzená mou frustací existence.
tak prostě v tichu neskutečným, rozeřve se náhražka, byť zvuková, nebo vizuální na free foto. ona coura je jako všechny takový, dobře vytuší pocit kdy vás má, a pak kouří cigáro daleko přes pokoj bez zájmu, či choutek, ví že vaše krev cirkuluje jejím tělem, nehmotným.
neutečeš, nezapiješ, kámo.
divy nočních počitků se tlučou, modelína pro naivní ručky dětí, co nevědomky uplácaj třeba dokonalej pomník stalinovi.
tluče se to, a nějaká barva nakonec bude finální, v prohnětení rukou co narozdíl odemě pořád fungujou tak jak maj´.
krk se mazlí s průtokem, mý oblíbený kyseliny, šelma mlčí, protože jí nevěra nevadí, ví dobře že ona tu bude vždycky...

je mi skoro třicet
a sem na začátku


cesty na jejíž konec se dojít nedá
a tak je tu srdce pozůstatek lidskosti
a šelma
co spočinout mi
nedá

nedá