SUCHÁ HADRA NA DNĚ MOŘSKÉM

Slyšte, vy živé mrtvoly,
televizní povaleči a pijáci koly,
vy zhnisalé rány které samy sebe bolí,
vy slepé báby na minovém poli!
Chci aby lid povstal,
a záda svoje vzpřímil,
aby navždy přestal
ten, co mu mozek vymyl.
Jeho už lidé četli, jemu už se lidé smáli.
Už vtrhl do myslí lidu Harisović Ali.

Chce aby jeho verše, rýmy,
zmohly víc než jedovaté dýmy,
aby jako živelně vtrhly do světa
jako něco, co v cucky rozmetá
představy vrchnosti a moci
těch, kdož zlem jsou prolezlí
ačkoliv jak Čapkovi mloci
jsou po celé zemi rozlezlí.
Jde k vám s pravdou pro ty,
kteří o ni stáli,
mocným nešel do noty,
oni se ho báli
básník Harisović Ali.

Chce aby jeho veršíky,
napsané mezi keříky,
obletěly svět
a dolétly až k těm,
kdož chtějí se dozvědět,
i kdyby šel sám proti všem.
Budu vám vděčen za každý rok
a každé písmenko co se uchová,
i když autora už někdo pochová.
Tak vám dí Alija, autor těchto slok.
Lžou vám a budou dál,
tak jako dosud,
že každý z vás je král,
tak kašli na osud
Za půvabným pozlátkem však krása opadá,
Společnost ztracených se chová jak hovada.
To není poslední výkřik postmoderny,
že nic není bílý a nic není černý
a člověk, který je svojí pravdě věrný,
ten cestu neztratí ve světle od lucerny.
Už o nás rozhodli v přítmí Lasvegasské herny,
chystají, že připraví nám konec hrozný a příšerný,
nevědouce, že zastaví je spor jejich malicherný.

Nešetří lidmi, nešetří zdroji,
když proti sobě vzájemně brojí.
Co pravdou je, je i tou tvojí
že o jejich kecy nikdo už nestojí.
Ten kdo chce chápat, moc se nenadře.
Je to jak pohádka o suché hadře
tam dole na dně mořském,
kterou si vyložil každý po svém.
Co není napsáno, to není dáno,
Není-li řečeno ne nebo ano.
Nesmysly, pohádkou, tím nás oni těší.
Odhoďme bulíky, jenž na nosy nám věší!
My jsme je prokoukli, my je všechny známe,
Nejsme tupým stádem když vlastní rozum máme.

Vždyť to zní tak přepůvabně
Suchá hadra na mořském dně!
Připravte se na minulost
A vzpomeňte si na budoucnost!
Tlak píská v uších, sůl pálí do očí,
Tak šetřete síly, než dorazí víly
a tu hadru namočí.
Růžová pohádka, skutečnost zní trpce.
Zdraví vás Alija, co otevřel vám srdce.