/sekret/

ve vzduchu je zas ta špína.

skoro neslyším vlastního slova, jak je koncentrovaná.

to bude tim, jak někdo kope schody.

vysoký budovy, krám,

nízký intelekty.

za pochcanym rohem prej koušou krysy.

cc, dělal bych to taky,

nemít zlatý zuby.

jeden mi řiká: ticho, zakleješ únor.

prej se v podchodu srocujou davy,

postávaj u vitrýn, aby bylo teplo,

(kouřej si do vočí) aby byla zase tma.

a na hlavu jim padaj kusy ledu.

možná, že se přidám.

ale zatim mi stačej vlastní kroky.

pár slov šedavý stěny.

za zády nemravný heky.

je to takový lapidárium,

ty noční výkřiky,

namrzlý ruchy.

... a pak se to na mě noří.

nejdřív po zemi šplhaj,

ty zvadlý odpadky

a mezi nima,

ve stínu zmrzačený kaluže,

pozoruješ krvavej rozkrok.

nevim.

chybí mu výraz,

tak ho tam nechám.