Legální droga moderní doby.

Sympatickej kudrnáč, kterej si vás svým projevem rozhodně získá. A pokud ne, určitě budete hltat jeho slova o revoluci v online komunikaci. Každej ajťák, kterej si na ČVUTu rozhejbává kruhy v Pascalu, sní o tom,  že jednou bude jako Mark Zuckerberg. Zakladatel a CEO Facebooku, nejmladší miliardář, který za pár let naprosto změnil definici pojmu „sociální síť“ a převálcoval všechny doposud fungující koncepty. Myspace dávno pokulhává a trapnými pokusy a tupým kopírováním facebookovských fíčur se snaží vystoupit z jeho stínu. O tuzemském serveru Líbimseti ani nemluvě. Pro marketéry a businessmany je Facebook krajinou dosud neprobádanou, která do budoucna slibuje obrovský potenciál. Jak ovšem toto virtuální alterego reálného „já“ mění životy nás, obyčejných userů (neplést s looserů) ?

U nás začal být facebook masově populární až v roce 2008. Pro lokální trh určitě skvělé načasování. Kolem Líbimseti se vznášela aura „seznamky pro šampóny a dilinky“, Xchat a Lidé.cz mají nálepku „pokecu pro puberťáky“ a Myspace se uchytil jen u „cool lidiček“. Všichni tím pádem uvítali novou sociální síť, která si na nic nehraje a vaše přítomnost na tomto serveru vás nesnižuje v očích ostatních. Postupem času se stala tato síť standardem pro online komunikaci. Dnes nemít svůj profil na Facebooku znamená to samé, jako nemít soukromý e-mail. Ostatní formy online komunikace, například instant messaging, v podstatě vymizely. Mých původních zhruba 100 kontaktů na ICQ se postupně omezilo na necelých 10 pravidelně přítomných kamarádů. Založil jsem si tedy profil na Facebooku a se zvědavostí zkoumal, jak moc mě tenhle fenomén chytne.

Když se takhle zpětně ohlédnu, lekám se sám sebe. Ano, pubilkoval jsem nesmyslné statuty typu „Právě pojídám výbornou bagetu v Boulevardu“ nebo „Strašně se nudím v práci a těším se na večer“. Ano, přidával jsem si desítky lidí a když jsem je pak potkal na ulici, stali jsme se účastníky trapného dilematu, zda se vůbec pozdravit. Ano, dával jsem do galerie fotky s přítelkyní, aby celej můj virtuální kamarádšoft slintal nad tím, jakou mám pěknou kočku. Ano, hrál jsem si na to, jak strašně jsem rád, že jsem se zase spojil s lidmi, které jsem 10 let neviděl a předtím jsem k tomu neměl jediný důvod. Ano – choval jsem se jako běžný uživatel Facebooku. Vybudoval jsem si závislost na pocitu přátelství a soudržnosti. Sdílel jsem s lidmi své úspěchy a předháněl se v tom, kdo bude mít víc „olajkovaných“ fotek a statusů.

Před časem jsem svůj profil smazal. Přijdu večer domů z práce, zapnu notebook, zkontroluji e-mail, přečtu pár článků, kouknu na nějaké zajímavé video a po necelé hodině přemýšlím, co dělat dál. V tu chvíli jsem si uvědomil, jak strašně moc mého volného času tohle mé povrchní virtuální alterego sežralo. Kolik zajímavých knížek mi uteklo. Kolik filozofických debat nad točenou kofolou. Kolik procházek a výletů do přírody. Kolik úžasných filmů. Strávil jsem spoustu večerů komunikací „o hovně“. Zpětně lituji toho, že jsem si ten profil někdy založil.

Facebook je droga. Sice jsem nikdy nebyl na ničem závislý, ale se zrušením účtu na Facebooku jsem si uvědomil, jak je těžké si odvyknout. Jak těžké je zbavit se pocitu, že „you have 160 friends“. Pro mě osobně ovšem stačilo si uvědomit, jak moc je tenhle modrý fenomén vzdálený realitě. Ano, je nádherné, že se všichni globálně spojíme a můžeme si povídat napříč všemi kontinenty. Je ale nebezpečné, že tímto zatlačujeme reálné mezilidské vztahy do ústraní.

Zkuste se třeba na pár dní do vašeho účtu nepřihlašovat. Až budete cítit potřebu si s někým popovídat, zavolejte kámošovi a vyražte na výlet. Běžte se projít do parku a povídejte si s neznámými lidmi. Nešťouchejte vaši platonickou lásku na facebooku a radši jí pozvěte na rande. Věřte mi, čekat na první polibek je rozhodně zajímavější, než refreshovat svůj facebook profil a čekat, jestli vás šťouchne zpátky.