Vždy když tě spatřím

Vždy, když tě spatřím, ty mé slunce na nebesích, je to jak sen,
 sen který nikdy nesmí být pravdou  a  já se jen s hloupou něžností probouzím,
ano, vždy když se probouzím umírám…umírám a prahnu po tvé lásce, která je tak nedosažitelná.
Vidět tě, je jak vidět tu nejkrásnější hvězdu na obloze, která jen z lásky té druhé září tou nejkrásnější barvou.
Umírám žízní po tvém polibku, který mne dokáže vnést až na oblohu.
Tvůj polibek je pro mne jak  tisíce malích jehliček, které mne bodají svou ostří…bolí to, ale tu bolest snesu vždy, protože je mi zároveň útěchou a já  padnu nejvýše, až tam kde andělé zpívají své písně o lásce.
Ano miluji tě a každý den bez tebe je pro mě jen hloupý život, který bezúhoně přežívám.
Už nikdy nechci probdít, ach, jen žij můj sen semnou, dotkni se mé dlaně..klidně jen z povzdálí,ale buď tu jen pro mne, usměj se protož každým tvým úsměvem přestávám dýchat  a každým tvým pohledem už nemám chuť žít.
V tvém náručí bych se vzdala všeho.vše pro mne tak cenné už by nebylo ničím. Ničím oproti tomu,že bych tě měla zde..ne jen ve svém snu ale v opravdovém životě.
já už nechci snít tak prosím probuď mne probuď mne polibkem a zároveň mne zabij.