A tak jsem celý den strávil v obrazárně

Po celý den,

chtěl jsem v obrazárně

uchopit sen,

co tvářil se tak marně.

Marná jako řeka,

co smutně pluje k moři,

která ve mně hoří.

Jen uchopit ty barvy,

obrazy těch tváří

a nebýt jako larvy,

jež samy sebe zmaří.

Jako slunce svítit,

žlutě, krásně, lehce

a kráse se divit

s tváří novosvětce.

Být modrý jako nebe

po východu, zrána,

i když bolíš mě jak rána

rudá jako plamen.

Spálíš vše, i pýchu.

Bílá jako kámen

drtíš mě, jsem k smíchu

všem, co v pestré pýše

zdvihají své nosy.

V šedosti své říše

však bledé barvy nosí.

Mají svoje klišé,

neslyší černé kosy,

jež poskakují tiše

v kapkách ranní rosy.

Chtějí jenom zkazit

krásu čistých panen,

všechny barvy zavřít

v mříže obrazáren.

Po celý den

chtěl jsem v obrazárně

uchopit sen,

co dál se tváří marně.