Další várka Kafrání, aneb v zajetí hoven.

12.8 - Nastal osudný den, zkouška mého potencionálního otcovství. Helena (se kterou stále nechodím, jelikož jsem neuvěřitelnej sráč) dostala za úkol dva dny hlídat roční neteř. Já, jakožto dobrý Helenin kamarád (grrr), jsem pochopitelně musel být u toho. Sice mám děti rád, ale sex mám radši, ale o tom až později.

     Okolo desáté hodiny dopolední jsme byli s Helou na značkách, já v roli zodpovědného chlapce jsem měl vlasy v úhledném culíku, místo mých časem upravených riflí jsem měl z brusu nové tmavomodré jeany a tričko s rozkošným límečkem ve světle zelené barvě nesmělo chybět. Proti Helenčiným bílým šatičkám jsem ovšem neřekl ani popel, kdo by si taky stěžoval... Takže, delegace dorazila, proběhla kávička, při které mladá paní P. nezavřela hubu a nenašla lepší práci, než mi klást miliardy vlezlých otázek. Vzali jsme to přes moje vzdělání, přes můj názor na politickou situaci, můj názor na drogy, zabrousili jsme i k problematice citlivého dětského pozadí v závislosti na značku plenek a nakonec jsme skončili u inflace. Milá Helenka způsobně seděla, jednu krásnou nožku přes druhou, škodolibě se usmívala a nechala mě, abych si to vyžral až do dna. O půl dvanácté, po odchodu pana a paní P. jsem ze sebe serval jeany i teplý tričko a zhroutil se do křesla, kde jsem zůstal až do té doby, než jsem nabral dostatek energie na to, abych si zašel na balkon zapálit. Nezasvěcenému čtenáři se asi moje reakce bude zdát nepřimněřená, ale kdyby jste znali paní P. a její všetečnost, litovali by jste mě, stejně jako já nikdy nepřestanu litovat nebohého pana P., který to má všechno v plné palbě čtyřiadvacet hodin denně. 

     Poté, co jsem dokouřil jsem vyfasoval dítě. Následující scéna je jak z blbýho filmu. Milá Sofie se na mě vykuleně podívala a po pár vteřinách se jí obličejík začal kroutit do podivné grimasy, pěstičky dala do úrovně oušek, načež začala řvát jak tygr. Já, nezasvěcenec, jsem ji držel metr od sebe a silou vůle ji nutil přestat ječet. Nezabralo to. Do pokoje vběhla rozlícená Helena, že prý si ani nemůže odskočit na záchod aniž by se něco nestalo, že by mě chtěla vidět, kdybych měl svoje dítě a že jsem ignorat a egoista a nevím co všechno jsem v té chvíli byl. Nutno představit si, že do toho všeho stále řvala Sofie, visící asi metr a půl nad zemí.

     Asi o dvacet minut později jsem seděl se Sofií u televize a krmil ji přesnídávkou (chutnali jste někdy někdo špenát, brambory a maso, rozmixovaný do odporné hnědozelené kaše? - nebohý děti), při tomhle úkonu jsem získal cennou zkušenost : když mám dojem, že na lžičce je správné množství kaše, nesmím se nechat přesvědčit mou vadnou intuicí a minimálně půlku ubrat - dítě přebytek plive ven. S břichem od zelené sračky jsem se odebral do koupelny. 

Odpoledne jsme se rozhodli, že půjdeme do města na kávu. Jako šikovný "tatínek" jsem do auta nainstaloval dětskou sedačku, naložil "rodinu" a jelo se. Jednočlenná komise se usnesla, že půjdeme do nekuřácké kavárny plné mamin s dětmi. Jenom, co jsme vlezli jsme byli změřeni kritickým okem všech přítomných matek. Helenka je všechny do jedné ignorovala a svorně jsme se tvářili, že ta rozkošná holčička s kudrnatou čupřinkou je naše a jenom naše. Komedie nám vydržela asi hodinu, než se naše a jenom naše holčička posrala jak rek. Místností se začal šířit pach, linoucí se ze Sofiiných dupaček. Já, hrdina, jsem si chtěl zahrát na super taťku a rozhodně jsem se, že ji přebalím. Pozděj jsem byl nucen si přiznat, že to byl jeden z těch horších nápadů. Takže jsem položil dítě na přebalovací pult, vyprostil ji z dupaček a jal se sundávat plenu. Tehdy jsem zístal další cennou zkušenost: Jestliže mám dojem, že když se starám o koně, jsem zvyklej na smrad, nesmím se nechat přesvědčit svým nepřiměřeným sebevědomím a poslouchat rady zkušenějších - dítě smrdí víc než kůň. A to není všechno, jakmile Sofie získala přístup k hovnu, okamžitě toho využila a chutě se ho jala rozmazávat po těle. Fe finále byla Sofie od hoven, já jsem byl po lokty od hoven, přebalovací pult byl od hoven, vypotřeboval jsem asi půl balíku vlhčených utěrek a k tomu všemu jsem se nasral. Takže po nějaké době jsem vylezl, dítě jsem málem vynesl v zubech a regulérně jsem si v té kavárně objednal panáka becherovky, kterou jsem do sebe za Helenina hurónskýho smíchu kopl. Není nutno podotýkat, že se všechny ostříží pohledy stočily směrem nám. Tolik k odpoledni.

     Večer jsem Sofinku uložili, oba se vysprchovali a vyvalili se v obýváku, že si pustíme film, otevřem si víno a uděláme si pěknej večer, Všichni to jistě znáte. Sledovali jsme Jánošíka (silně nedoporučuju), pili jsme vínko a bylo nám dobře, po nějaké době jsme se nějak přihodilo, že jsme byli nazí, líbali jsme se a mnoho nezbývalo do sexu. Vtom se ozval z ložnice řev a Hela běžela utěšovat. Když se vrátila a opět začalo něco probíhat, dítě, jako by mělo radar, se rozeřvalo nanovo... Do třetice všeho dobrého jsme se opět uvelebili na gauči, já jsem jí začal líbat na krku a potom níž a níž .. a kazišuk se rozeřval zas. Pak nám došla trpělivost a šlo se spát, na základě této skutečnosti jsem získal poslední cennou zkušenost: pakliže si myslím, že s děckem budu mít stejnej sexuální život jako dřív, jsem na omylu. Děti zjevně nemají rádi sex. 

13.8 - Moje neúcta k pověrám dneska dostala na prdel. Pátek třináctého, jedna velká katastrofa.

Vzbudil jsem se o půl druhé odpoledne a jelikož se bratr neobtěžoval jít před prací se psem (jak jsme se večer domluvili), tak jsem málem hned na uvítanou stoupl do obřího hovna, který se později ukázalo jako součást hovna ještě většího, které se majestátně roztahovalo po celé délce maminčina koberce... jako bonus jsem na parketách na chodbě našel velkou žlutou louži a nebohýho psa se strachem v očích zalezlýho pod křeslem. Každé z těch holek, co mi píšou sms, maily a touží po tom, abych "s něma někam zašel" , bych přál, aby mě viděly klečet na kolenou se smradlavým hadrem a gumovýma rukavicema nataženýma pomalu po lokty. Přemýšlel jsem, jestli kus překvápka nevezmu a nenainstaluju ho bratrovi do boty, ale pak mě to přešlo a šel jsem se vysprchovat, čehož jsem o pár hodin později trpce litoval. Když se Filip vrátil z práce, tak jsem mu řekl, že jsem uklízel po Rendym hovna, protože se neobtěžoval ráno venčit. A ten kretén nezúčastněně pronesl, že kdybych nechrápal do odpoledne, že by se čokl neposral. Není to na zabití? Večer se s někým domluvím, že ráno půjde se psem a on nejenom, že to neudělá, on ještě místo toho aby se omluvil bude mít kecy. Kuju plány na pomstu.