Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seIronie osudu
Autor
VHouskova
Byla krásná noc, všude klid, ticho, tma. Ten náhle přerušily tiché kroky jedné dívky. Ta dívka se procházela po městě, ráda poslouchala to ticho a jemné křupaní sněhu pod jejíma nohama. Najednou ji ovládla zima a strach. Sice bylo v ulicích ticho, ale to ticho bylo nezvykle ani vítr nezafoukal, úplné ticho. Dívka se koukala kolem sebe, nemohla se zbavit pocitu, že jí někdo pozoruje, zrychlila krok a snažila se dostat na hlavní silnici. Najednou uslyšela cizí kroky, otočila se a spatřila osobu, která se přibližovala. Dívka se ani nehnula, nemohla, byla úplně bezbranná, chtěla křičet, utíkat, nemohla nic. Prostě tam stála a čekala, až ta postava přijde k ní. Když byla skoro u ní, uslyšela ránu. Nevěděla, co to bylo, jen cítila jak se jí karatí dech, jak se jí začiní zmocňovat chlad, najednou si uvědomila, že leží na zemi a že ta rána byla kulka z pistole. Koukala na nebe, na černé nebe bez jediné hvězdy, a cítila, jak už odchází. Až jí tu najdou bude vypadat jako bezmocná vila s rudými křídly a očima plného strachu a hrůzy. Vraha nikdy nenajdou, ale než stačí zabit znovu, se stane oběti přepadení a skonči kulkou v oku. Tohle je ironie osudu.