Průnik mozku a okna

Bylo to kdysi :

"Když ještě neznal jsem nikoho lepšího než sebe, kdy sem ještě měl co říct a pěkně se poslouchly ty moje kecy ..." psal do sešítku. Tvářil se přitom naprosto neurčitě a bezvládně. Za oknem se začalo měnit počasí - z jasného svitu slunce, který vše uvrhoval do nenuceného štěstí a pohody do mírného zatažena, kdy po obloze plují těžké mraky. Podíval se z ven. Nevypadalo to špatně. Hodil s přestíraným vztekem propisku na zeď, ale vůbec se nepoškodila. Útrpně si oddechl, uklidil propisku do stojanu kam patří a dál se zajímal o počasí. Sedl si do okna a po stopadesáté uvažoval o sebevraždě - tato nudná myšlenka ho však jako vždy zhnusila natolik, že se ani nepozastavil nad zloduchem, který zrovna dole na ulici odpráskl dva chodce. Zuřivostí vypěnil a zoufale sebou cukl. Při tom mimoděk zavadil loktem o sklo a tak prasklo. Ze skříně okamžitě vyskočil jeho otec a zařval: "To snad ne !!! To mi neřikej ani ze srandy" Zprvu se toho zalekl, ale pak si uvědomil, že už je mu vlastně všechno jedno a tak nechal věci volný průběh. "Ti dám asi do držky, ty seš tak blbej, to snad neni možný !!!" řval otec s dokonalou vervou a nadšením, od úst mu šla pěna, dlouho zadržovaná. Začal se šíleně smát, vrhl se na svou oběť v okně a cloumat s ní po pokoji. Náraz na zeď. "Už když ses narodil, tak sem věděl, že si napostej vůl a debil, měls to napsaný v ksichtě !!" smál se otec. To už bylo ovšem příliž kýčovité i pro tuto situaci a tak se syn vzrpřel, hodil otce na protější zeď a pak ho zase nacpal do skříně. Když utichly zvuky, šel k oknu. Zcela ho vysklil. Skříň se prudce otevřela. "Ty magore, co si myslíš, že asi děláš ty blbče, ti jednu natáhnu !!!" zařval otec ale když se přiblížil, prudký kopanec přímo do brady ho odhodil zpět. Skříň byla zamčena, klíč zahozen. Kdosi zaklepal na dveře pokoje. Šel otevřít. "Co opruzujete ?" zeptal se dřív, než zistil, komu to vlastně patří. "Asi jsem přišla onanovat" řekla nádherná dívka. Chvíli na ní zíral. "Nejsi náhodou blbá?" zeptal se podezdřívavě "Ne, já sem samozřejmě neinteligentnější a nejkrásnější na světě - byla sem v Americe" Dívka vešla, okamžitě jí byl připálena cigareta. "Plaz se chudáku" poručila s elegantním gestem. Chvíli se tedy plazil kolem židlí a značně funěl. Dívka zatím lehkým lusknutím prstu zapálila svíčky na stole. "Myslím, že je ještě dost světla" ozvalo se ze země a ruka vyrazila, aby ukončila krátký život plamenů. "Kecy" odrazila lehkým pohybem dívka. Za oknem se prudce setmělo a ke všemu se spustila vychřice. "Neplaz se !!" zněl další povel. "Dojde k souloži?" zeptal se právě pozvednutý hlas. "Cože - nejdřív romantika, a pak.." po tech slovech dívka prudce vzepjala ruce a pokoj okamžitě vzplanul na všech místech. Zachránce na sebe ovšem nenechal dlouho čekat a tak byli oba dva velmi rychle ze dveří. Na schodech v přízemí se zastavil, dívku v náručí. Měla připálené vlasy, už vypadala o něco hůř. "Nevíš nic o ženské duši chlapče" zašeplatala jako by do prázdna, se zavřenýma očima. Vyhlédl z průjezdu - bleskem to zrovna schytal zrovna jeden náhodný chodec - vběhl dovnitř a řval na dvojici: "Všechno už vim, je to úžasné, sem naprosto v extázi, to snad neni možný, celý život jen dělník ... cha, chá, rozumim naprosto všemu, to se budou chlapi divit až jim všechno řeknu - vynikající !!" Ještě pár cuků a zhroutil se vedle schodů - kouř z něho zamlžil prostor. Dívka se nechala spustit na zem a o chodcovu hlavu si zapálila další cigaretu. "Neměla bys tolik kouřit" řekl hlas její matky. "Nemluv na mě jako moje matka, už dlouho mám svůj vlastní život" Stojící u schodů pokrčil rameny. Začal se nenuceně vracet do pokoje. Nechal otevřené dveře. "tak co hochu, už rozumiš ženám?" ozvalo se za jeho zády. "To asi nerozumím" "Dyť sem vždycky řikal, že seš úplně blbej" ozval se řev ze skříně a ruka otce prorazila otvor. "Zabiju tě, ty xindle" Nevěnoval tomu však nikdo pozornost. Dívka si hned ve dveřích prudce strhla blůzku, takže její prsy se vyvalily ven. "Chceš abych ti tu vylila své srdce?" zeptala se a klekla teatrálně na zem. Poklekl také: "Ano" "Měla sem těžký život" zašeptala až do řevu a ostrým nehtem si rosekla hruď. Zvrátila se do záklonu, její krev prudce vystříkla. Byla to ženská ejakulace smrti. Zběžně ohmatal ještě chroptící mrtvolu - stejně to neměla, to si moh myslet. Namočil do její krve propisku a něco napsal na zeď. Chvíli to nemohl přeluštit ale pak se zdařilo : "Ach bože, já zklamala, soulož se mnou, rozechvěj mé zmutované, bezvládné tělo" Vztekle to smazal. Vyhodil zmutované, bezvládné tělo z okna, dopadlo hned k náhodným chodcům, kterých tam leželo zas o dva víc. "Nudu je třeba překonat" pomyslel si svou jedinou myšlenku za celý život a vykonal jediný životní čin : Vyskočil z okna za dívkou. Ke svému vzteku se ale nekontrolovatelně vznesl a už ho nepotěšila ani přesně mířená dávka z klašnikovu, která mu vzápětí rozedřela hruď. Vše již bylo špatně.