Setkání

Bylo mi zle. Bylo mi zle a chtělo se mi spát. Věděla jsem ale, že když usnu, nebudu spát v noci, budu vzhůru a budu přemýšlet, trápit se, bilancovat. Přesto jsem se natáhla na postel Podívala jsem se na hodiny. Tři odpoledne. Tak jen na chvilku…

"Chci ještě spát," řekla jsem mu prosebně.

"Nespi," usmál se smutně. "Přišel jsem za tebou přece." Nedošlo mi hned, že v tomhle bytě nikdy předtím nebyl.

"OK, ale klížej se mi oči," upozornila jsem ho.

"Bylo mi po tobě hrozně smutno," řekl potichu.

"Mně přece taky. Vlastně - jaký to je, být mrtvej?" vzpomněla jsem si.

"Jak kdy. Hlavně na tebe nemůžu zapomenout."

"Ale zvládla jsi to, ne? Taky jsem to špatně snášel."

"Pořád to nechápu. Myslela jsem, že po smrti je to už člověku všechno jedno?"

"Proč se ptáš na něco, co víš? Ty víš, že nedokážu odpouštět. Když mě někdo, koho mám ráda, zraní, můžu se přes to přenést, smířit se s tím, ale odpustit nedovedu. A ani nevím, jestli jsem šťastná, nebo ne. Přes to všechno asi spíš jsem."

"Přece tě znám. Ty potřebuješ někoho milovat."

"Miluju snad svoje děti."

"Jsou už velký a ty jim chceš dopřát nezávislost. Jsi rozumná a neumíš je svazovat. Potřebuješ milovat víc, intenzívně, k smrti."

"Co tím chceš říct?" zeptala jsem se. Deset let jsme se neviděli, a mně to vůbec nebylo podezřelé.

"Že budeš mít ještě jedno dítě. Musíš teď mít někoho, koho můžeš bezmezně milovat, abys byla šťastná. Moc chci, abys byla šťastná."

"Nestačí, na to přijdeš, až ho budeš mít. Že je to on, kdo ti v životě nejvíc chyběl. Budeš mít krásnýho kluka, kterej ti bude tvou lásku oplácet vrchovatou měrou, budeš mít na pár let koho šíleně milovat. Jen na pár let, než trochu vyroste, ale budeš opravdu šťastná. Nebude to lehký, ale budeš šťastná. Víš co, bude mít modrý oči, ty se ti vždycky líbily, ne?"

"Člověk, který mi bude do smrti chybět jsi ty, modrý oči se mi líbily na tobě a hodnota člověka nespočívá v barvě očí, ne?"

"To ne, ale on je bude mít. Přestaň se trápit. Bude tě mít rád, moc, uvidíš. Bude to ale jen na pár let, pak mu budeš muset dopřát taky nezávislost, pak už to bude jen na tobě, jak se životem naložíš. Děti vyletí z hnízda, budeš je mít pořád ráda, ale měla bys víc myslet na sebe těch pár let o tom zkus přemýšlet a připravit se na to."

"To jsou pěkný žvásty, to se ti to vykládá, když jsi mrtvej. Já nechci mít dítě s někým, kdo mě zklamal, koho nemiluju, kdo nechce ani mě a další dítě už vůbec ne."

"Na tom přece nezáleží, na to přijdeš." Políbil mě naposled.

Probudila jsem se doopravdy. Zrovna zarachotil klíč v zámku.