Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePodivná hra
Autor
Lukaaash
Namířil jsem na něho zbraň. Devětatřicítku. Nenabitou, samozřejmě.
"Polož tu tašku!" křikl jsem, nepříliš drsně. Napodruhé to již bylo lepší: "Polož ji, povídám!"
Chlápek na chvíli strnul, zadíval se na mě a na obličeji vytvořil škaredý, zlověstný škleb, oblíbený masovými vrahy se sklony ke šklebům, vhodným právě pro tyto situace. Poté jediným letmým pohybem ruky sáhl do kapsy, vytáhnuvše kudlovitý
nástroj připomínající něco mezi hračkou pro děti a vražedně vypadající mačetkou. Tipoval jsem převážně druhou možnost.
"Ne, to ty mi přihraj svou pistoli, cápku!" pronesl s přílišnou drzostí chlap s nožem. Ačkoli jsem ten den nepil,
nefetoval a ani se nedíval na Teletubbies, udělal jsem strašnou magořinu.
"Nó, dobře, dobře, beru. Ale ty mi zase dáš ten svůj nožík!"
"Eh.. Jistě, jak si pán přeje... Výměna. Uděláme to na 'tři', jo?"
"Samosebou," odvětil jsem a shýbl se k zemi, pokládaje pistoli na chladný asfalt.
"Takže raz... dva..."
Než jsem si stačil uvědomit, že ten parchant neví o nenabitosti mé milované, s posledním zlodějíčkovým slovem 'tři' mě zbraň opustila drnčivým, klouzavým pohybem a přicestovala ke mně o dost jinačí, o poznání řeznější zbraň.
I když ona tak řezná zase nebyla. Po tom, co jsem se narovnal, zjistil jsem dvě dost bolestivé věci. Na první jsem přišel, když jsem si zblízka prohlédl mačetku. V její vražednosti jsem se zmýlil. Takovou hračičku bych koupil i svému osmiletému synkovi Swenovi, tedy pokud bych měl nějaké peníze a vůbec nějaké takové dítě.
Stejně tak jsem se spletl i v nábojích. V komoře musel zbýt poslední. To mě dorazilo, když jsem ležel v rudé kaluži krve, sevřený hroznými křečmi.
To víte, v masokombinátu se mi prostě svírají vnitřnosti, a když člověk při úhybu před kulkou uklouzne po vysypaných zbytcích zvířat - konkrétně po kusu kopyta - a natáhne se na záda, je to o dost horší.
Jistě, toho šmejda jsem už osobně nechytil (vyřídil ho kůň jediným úderem do rozkroku), ale vzal jsem si z toho jedno
velké ponaučení: nikdy si nezapomenout brát prášky proti blbosti.