Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAch! Ta hanba!
12. 09. 2010
0
0
344
Autor
Drozd
Skvrna
Jednooký
jednonohý
nepřítel
v krvi
Značeni
spaseni:
vždy Krásní
nepřítel
v krvi
Značeni
spaseni:
vždy Krásní
vždy Prví!
---
---
Quo
Kéž bych
Měl dost síly
Síly je dost
Kéž bych
Měl vůli
I vůle tu je
Kéž bych
Zkrátka
Aspoň do zahrady
Všude
jen ne tady
---
Tvořím!
Měl dost síly
Síly je dost
Kéž bych
Měl vůli
I vůle tu je
Kéž bych
Zkrátka
Aspoň do zahrady
Všude
jen ne tady
---
Tvořím!
Napíšu báseň
a umazávám slova
smazal bych
báseň
Je to příliš
báseň
Je to příliš
smazal bych
příliš
Je to na prd
příliš
Je to na prd
smazal bych
celý řádek
Je to jinak
---
To je ta z televize, vidíš?
celý řádek
Je to jinak
---
To je ta z televize, vidíš?
Zdvihl jsem ho
jí k obličeji
začal křičet
Tak jsem ho položil
Řekl jsem
Já ho jenom odvedu
a přijdu
Bušilo mi srdce studem
Jak já ho zdvihl!
Jako psa!
-
Nepřítel je silný!
Usmívá se a třese mi rukou. Zkusmo jsem mu dupl na palec. Usmál se a poděkoval.
Stáhl jsem si kalhoty a vykonal potřebu, což vyplašilo kolemjdoucí. Usmál se a poděkoval. Je to prohnanec, zaradoval jsem se! Vytáhl jsem pero a bleskem napsal sonet. Plivanec a prsk s ním na čelo! Usmál se a poděkoval! Kdyby aspoň netiskl tak srdečně! Koumám ten úsměv: Je z plastelíny! Neváhám a odlepuju pysky. Jen tak dál, říkám si. Najdeš jeho tajnou zbraň! Vylamuju zuby a vytrhávám jazyk. Novodur a silikon! Čekal jsem všechno, ale plast? Bude to v lebce, říkám si; pouštím se do trepanace švýcaráčkem. Ha! Polystyren! Kolemjdoucí panikaří. Vrtám dvě dírky. Nakloním se k první, druhou vstupuje do lebky světlo. V něm jako v reflektoru: malinký Nepřítel a já.
Usmívá se a třese mi rukou.
Je mi hanba
Jsem za blbce
Stáhl jsem si kalhoty a vykonal potřebu, což vyplašilo kolemjdoucí. Usmál se a poděkoval. Je to prohnanec, zaradoval jsem se! Vytáhl jsem pero a bleskem napsal sonet. Plivanec a prsk s ním na čelo! Usmál se a poděkoval! Kdyby aspoň netiskl tak srdečně! Koumám ten úsměv: Je z plastelíny! Neváhám a odlepuju pysky. Jen tak dál, říkám si. Najdeš jeho tajnou zbraň! Vylamuju zuby a vytrhávám jazyk. Novodur a silikon! Čekal jsem všechno, ale plast? Bude to v lebce, říkám si; pouštím se do trepanace švýcaráčkem. Ha! Polystyren! Kolemjdoucí panikaří. Vrtám dvě dírky. Nakloním se k první, druhou vstupuje do lebky světlo. V něm jako v reflektoru: malinký Nepřítel a já.
Usmívá se a třese mi rukou.
Je mi hanba
Jsem za blbce