Stringův život

Interiérem potemnělého automobilu  jedoucího po prázdné silnici uprostřed lesů  se linula temná melodie skladby z puštěného rádia. Postava řídící  auto byla zahalena do pláště noci, jen slabé světlo diod rádia osvětlovalo její ruku, když přeřazovala rychlost.

  Ta  mohutná dlaň na řadící páce prozrazovala, že je to muž. Hudba muže iritovala, ten tok zvuků ještě více prohluboval jeho pocity. Byly smíšené. Změť melancholie, nářku a beznaděje života. Ten stav méněcennosti a kapitulace pod ranami osudu. Nebývalo tomu však vždy tak. Býval šťastný. Smával se a každý okamžik pro něho byl radostí.

  Měl rodinu. Krásnou ženu, Lilian, a dvě přenádherné děti, Williema a Billa. Bydleli společně v malém městečku  Moa u jezera Blaik. Typické místo klidného žití, sousedských vztahů a trochu naivního pohledu na svět. Nedělo se zde takřka nic.

  Vyrvání ze stereotypu představovaly pouze zápasy místního fotbalového týmu. Hrálo se vždy v sobotu odpoledne a na stadionu se sešlo celé město, aby podpořilo svůj domácí tým. Jinak vše plynulo ve svých kolejích. Ráno vstát, připravit snídani, dát ženě polibek na cestu do práce, zavést děti do školy, nakoupit, uvařit oběd, vyzvednout děti ze školy, udělat s nimi úkoly na další den, připravit večeři, uspat děti, koukat se na televizi a na závěr dne se pomiloval se ženou. A další den nanovo. Chvíle mezi těmito aktivitami vyplňoval muž psaním, byl to spisovatel. Nedá se říct jestli dobrý či špatný. Podle počtu prodaných svazků svých knih se řadil někam do středu. Jmenoval se Tom Hawkins, ale všichni jej nazývali panem Stringem. To byl jeho pseudonym.

  Většina lidí s ním neměla problémy, ale nedalo se říct, že by  to co psal zbožňovali. Někdo jím opovrhoval. Ten názor na něj závisel na tom, jaký vztah měl očitý člověk k pohledu na svět. String do svých děl zaséval ironii, dělal si srandu z lidských charakterů a mimo jiné i ze života v maloměstě. A jelikož lidé nedokázali prozřít skrz jeho metafory, nechápali ho. Ikdyž to myslel dobře.

  Jeho žena, profesorka úmění, dojížděla každý den do padesát kilometrů vzdáleného města Temin, kde vyučovala na tamní škole. String své ženě několikrát navrhoval, aby vzala místo vyučující v Moa, ale Lilian se tomuto návrhu bránila, říkala, že nechce klesnout na takovou úroveň. Byla vejmi ambiciozní a vidina učitelství na malé škole v Moa jí děsila. Také jí děsilo,že by byla tak blízko svému muži, který by ji měl stále na očích.

  Svého muže a děti nadevše milovala, ale nechtěla a nedokázala  byť jen pomyslet na to, že by skončila ve svém kariérním růstu, který mohla v Teminu vylepšovat. Temin byl takovou její svatyní, do které se jezdila schovat. kde byla v bezpečí.

  Čas plynul a všichni zúčastnění byli spokojeni. Každý měl svůj svět, String své psaní a Lilian své učení. Přes den si v něm poklidně žili a večer se scházeli v tom společném. Oběma to vyhovovalo. Do chvíle, než se objevil mladík, kterého rodiče pojmenovali po největší hoře světa. Everest Look, tak se jmenoval.

 Everest příšel do Teminu, aby zde rozvíjel své znalosti a užil si studentského života. Penězi se nemusel zaobírat, jeho bohatí rodiče se o něho postarali dokonce života, a jelikož byl velmi chytrý a při hodinách dával pozor, nemusel se takřka vůbec připravovat do školy a tak měl spoustu času na zábavu. Hlavně pak na ženy.

   Bylo mu čerstvých devatenáct let, ale po sexuální stránce měl již mnoho zkušeností. Díky jeho hezkému zevnějšku byl idolem každé dívky, která ho spatřila. Jedinou vadou na jeho obličeji byla jizva, kterou utržil při pádu z motocyklu. Ta jediná Everesta jizvila a přesto ho dělala ještě hezčím.  

 Oblékal se legantně, podle nejnovější mody. Však si to mohl dovolit. Rád čelil výzvám, hlavně co se nedostupnosti žen týče. Musel je dobývat, to těšilo jeho ego. Zásadním bodem jeho života byl okamžik, kdy poprvé potkal paní Hawkinsovou. Kdyby býval mohl, dal by vše za to, aby se jejich pohledy nestřetly a každý šel svou vlastní cestou. Kdyby mohl...

  Everest šel dlouho vstupní chodbou Teminské školy a jeho kroky směřovali do ředitelny, kde si měl zapsat své přednášky, na které bude docházet. Nesl se s lehkostí a elegantností a neušel témeř žádnému z pohledu udivených dívek, v kterých okamžitě vzpláli vášnivé city k novému studentu.

  Everestovi neušel pohled na paní Hawkinsovou jdoucí chodbou proti němu. Detailně si prohlížel každý kousek jejího oblečení, každý centimetr jejího těla. Měla na nose brýle, výborně se hodily k jejímu úzkému obličeji. Její hubený krk zdobil nenápadný a přesto obdivuhodný šperk. Byla vysoká a na svůj věk měla postavu dvacetileté dívky.

  Everest jí tipoval pětatřicet roků. Halenka co měla na sobě zdůrazňovala její veliká ňadra a sukně božské hýždě a hubené nohy. Střevíce s otevřenou špičkou naskytovali pohled na ty nejkrásnější prstíky co kdy viděl. Pani Hawkinsová prošla kolem něj a pokračovala dále svou cestou.

  Everest se zastavil a hleděl za ní, než zašla do jiné uličky vedoucí pryč z hlavní chodby. „ Jak se jmenuje ta  co tudy zrovna prošla?“ zeptal se studenta stojícího opodál. „ Kamaráde, to je paní Hawkinsová. „Je to kus viď“, odpověděl mu student a usmál se. „ To teda je“, prohlásil Everest a v duchu si říkal: „ tu musím mít!“

  Everest došel do ředitelny a zapsal si předměty. Moc se nezaobíral tím, čemu se bude učit nebo která přednášky by jej zajímala, ale prvním předmětem na seznamu byla přednáška úmění vyučována paní Hawkinsovou a byla tam úmyslně.

  Lilian zaparkovala před jejich domem, vzala si svou brašnu a šla za rodinou. Děti jí obejmuly s takovou vervou div nespadla a manžel jí dal letmý polibek na ústa. Dnes neměl dobrý den a Lilian to z toho polibku zřetelně poznala. „ Co se stalo?“ zeptala se Stringe. „ Nešlo mi psaní a navíc mě zase chytla ta prokletá hlava.“ Lilian se již více nevyptávala, věděla, že je to bezvýsledné a navíc se nechtěla hádat, k hádání měl String v téhle jeho náladě veliké sklony. A tak si sedla ke stolu a všichni společně povečeřeli telecí maso s restovanou zeleninou. Večeře byla výborná a Lilian se o tom nezapomněla zmínit. String měl rád, když někdo chválil jeho vaření. Trochu mu to zvedlo náladu, ale i přesto byl naježený jako kočka, když spatří psa. „Co se událo ve škole?“ zeptal se String Lilian, která se dívala na televizní zprávy. „ Vesměs nic, jen se k nám přihlásil nový student a vybral si i mou přednášku. Prý je to nějaký zazobaný snob, to o něm prohlásila slečna Grangerová, která se zná s jeho otcem.“ String to tom co viděl, že Lilian měla normální den opustil od dalších otázek a rozhovoru a šel si sednout na verandu. Houpal se ve starém křesle a v ruce držel skleničku v které měl whisky. Pozoroval automobily a opozdilce v nich jak se vracejí domů. Pozoroval automatické rosiče trávníků jak vyjíždějí a kropí kolem sebe vodu. Byl tam jeden pes, který se snažil proud vody z rosiče chytnout do huby, ale nedařilo se mu to. Byla již tma, venku začínala být zima a tak se String vrátil do domu a šel se osprchovat. Horká voda mu uvolnila palčivou bolest z hlavy a jemu se ulevilo. Z koupelny šel do dětského pokoje zkontroloval děti. Spali ve svých sametových ložích sladkým dětským spánkem. String zasnl  rozsvícenou lampičku u Billovy postele, jeho i bratra políbil na čelo  a šel za Lilian do ložnice. Přitulil se k ní a snažil se jí dotyky naznačit, že má chuť se milovat. Lilian, ale byla unavená a přemýšlela na nového studenta, jestli je vážně takový jak říká její kolegyně. „ Promiň Stringi, ale jsem unavená a chci se dobře vyspat.“ String vzal tato slovo jako urážku a jal se tedy uspokojit sám. Na truc. Stejně ale přitom hleděl na Lilianino poodhalené stehno a krk. Ani po patnácti letech jejich manželství z něho nevyprchalo nadšení z manželčini postavy. Tichem pokoje se vznesl nejdříve tiší a poté hlasitější vzdech. To String uspokojil své touhy. Políbil Lilian na dobrou noc a do ucha jí pošeptal:“ miluji tě.“ Lilian si ho přitáhla k sobě a tak usnuli v jednom objetí.

Když Lilian následujícího dne vstoupila do auly, aby započala svou první přednášku dne, okamžitě se všimla nové osoby v osazenstvu. Díval se na ní zvídavě a lačně, jako by se jí nemohl nabažit. Přivítala ho na svých přednáškách a vzájemně se představili. Zdálo se jí, že s ní koketuje, ale toto vypozorování zavrhla, řekla si, že přeci je tu kvůli úmění a ne, protože se na ní chce dívat. Lilian si nemyslela, že je pěkná, považovala se za normální ženu jak jsou všechny ostatní. Ale on ji stále tak pozoroval. Jako by ji hypnotizoval a vždy když kladla nějaký dotaz jeho směrem odpověděl zcela nepřítomně. Takto to bylo na každé přednášce kde Everest byl. Byla to součást jeho plánu, to aby si paní Hawkonsová uvědomila, že ho přitahuje a on moc dobře věděl, jak ženám dělá dobře, když vědí, že je někdo obdivuje.  Jednou po skončení hodiny šel za ní do kabinetu. Lilian otevřela dveře a udiveně koukala na svého žáka. Nevěděla co by po ní mohl chtít a tak vyčkávala, až se vyjádří. Ale Everest místo jakéhokoliv slova podal paní Hawkinsonové lístek, a schoval jej v její dlaň. Odešel. Lilian se za ním zvědavě koukala než se jí ztratil z dohledu. Poté rozevřela dlaň a pohlédla na lístek, na kterém bylo úhledným písmem napsáno: „ Pokud pociťujete sebemenší zlomek sympatií co pociťuji já k vám, příjdťe prosím ve čtyři hodiny nakonec školních pozemků, tam kde se tyčí stará vrba.“ Lilian to tak zaskočilo, že v otevřených dveřích stála ještě pět minut a až po zeptání se kolemjdoucího, zda-li je vše v pořádku, odtrhla svůj zrak od lístku. Něco pronesla směrem k dotazujícímu a  zavřela dveře. Opřela se o ně a přemýšlela, cože to po ní ten hoch vlastně chce. Copak za ním mohla jen tak jít a mít s ním schůzku? Lilian to při hodinách na sobě nedávala znát, ale sympatie k Everestu Looku chovala. A s každým dalším vzájemným pohledem rostly. Líbil se jí a líbilo se jí jak se obléká. Vzrušovala jí jeho jizva a jemné rysy jeho tváře. Nemohla na schůzku s ním jít, přesto šla.

Když došla ke staré vrbě Everest tam již stál. Cestou sem přemýšlela o Strigovi a o dětech a byla absolutně rozhodnuta, že nepodlehne chvilkovému vzplátí citů a tuto situaci vyřeší a nadhledem. Jenže její skálopevné hradby přesvědčení zbořil polibek, který jí Everest věnoval jakmile na ni nebylo vidět směrem od školy. Krví jakoby se Lilian prohnal jed, který ji paralyzoval a  nutil polibek opětovat. Vášnivě se líbali a Everest se jí začal dotýkat všude po těle. V hlavě jí pořád křičel hlas: „Nechte toho studente, já jsem věrná svému manželi“, ale z úst se jí dralo: „nepřestávej Evereste,nepřestávej“. Než se nadáli stáli před sebou nazí a na obdiv si dávali svá těla. Lilian uchopila Everesta za paži a stáhla ho za ní do načechrané trávy.Milovali se jako smyslu zbavení, divoce a vášnivě. Pak oba dva ulehli na záda a těžce oddechovali. Každý myslel na něco jiného a přesto na tu samou věc. Lilian musela jet domů, aby na ní nepadlo nějaké podezření. Dala Everestovi polibek na rozloučenou a řekla: „ Uvidíme se“. A tak započal vztah paní Hawkinsové a Everesta, jejího studenta.

Vídali se téměř každý den, vždy na tom stejném místě. Bylo to bezpečné místo, nikdo sem nechodil a nemohl objevit co zde dělají. Ikdyž pršelo, leželi pod vrbou a milovali se. Nevadilo jim to. Cítili k sobě stále více citů. Bezmezně po sobě toužili. Každou vteřinu nemysleli na nic jiného, než  na konec vyučování a na společné shledání. A String byl vůči hrozbě slepý. Ani nepomyslel na to, že by mu mohla být nevěrná. Jednou o tom přemýšlel a došel k záměru, že Lilian je natolik rozumná a rodině oddaná žena, že by na možnost podvést Stringa s nějakým jiným mužem ani nepomyslela. Neprohlédl ty její pozdní příchody domů ani se nepídil po důvodu dvou měsíční abstinence v oblasti sexu. Vždiť ale Lilian začala mít ty hrozné bolesti hlavy a stavy unavenosti a vůbec se to její zdraví  v posledních měsících dost horšilo. A String ji obletoval, nosil jí čaj a zábaly na hlavu.¨

Byl to beránek čekající na popravu. A sekera, která mu měla podříznout hrdlo přišla.

Budík zazvonil přesně v šest hodin. String vstal jako první a šel obstarat snídani. Na veliké pánvi rozehřál olej a počkal než začal trochu prskat. Pak do něj naskládal vejce a na ně položil slaninu. Když se vaření chýlilo ke konci přišel zbytek rodiny.¨

Všichni se usadili ke kulatému stolu a společně posnídali. Helena byla s jídlem hotová jako první a jako první také odešla z domu.String ji vyprovodil. Nedali si polibek.Lilian řekla,že jí pobolívá v krku a nechce svého manžela také nakazit. Usmál se na ní a políbil ji. Lilian se pokusila taé usmát, moc se jí to ale nepodařilo.¨

String se ospalíma očima jak Lilian odjíždí ve svém autě do práce. Pak pohlédl na oblohu na které se tyčilo slunce. Bylo teprv půl sedmé a slunce již dělalo v prostranství rožhavenou výheň. " Dnes bude krásně", řekl si String sám pro sebe a šel za syny.

Společně si vyčistili zuby a oblékli se. Chlapci do školy a String do oblečení, v kterém normálně chodil jak po venku tak po domě. Pak nasedli do auta a jeli do školy. String na chlapce zamával, když se otočili u vchodu do školy a posléze objel pryč. Cestou domů se stavil v obchodě a nakoupil věci na oběd. Zdržel se, protože si v autě před obchodem četl zakoupený časopis. Byl v něm zajímavý článek o vrahu, který svou nevěrnou ženu a jejího milence zabil nevšedním způsobem. Milenci uřízl velikým kuchyŇským nožem přirození a posléze ho mu zasadil tolik řezných ran, že nebylo v silách milence tento útok přežít. Když si myslel, že se na muži dost vyřádil vrhl se na jeho manželku, která se s křikem hrbila v koutě místnosti, kde je manžel našel. Muž neměl s to ženu bodnout. Jjejí křik ho dováděl k šílenství. Chtěl ji umlčet. Vzal milencovo přirození a vrazil jí ho do úst. Ženiny oči jako by  chtěly utéct pryč ze svého místa, kde byly. Její bránící se ruce slábly víc a víc, až zeslábly úplně. String zavřel časopis, protože si na svých hodinkách povšiml kolik času už uběhlo. Začetl se a ztratil pojem o čase. Nastartoval auto a vyrazil domů. Jel stejnou cestou, kterou přijel a tak se znovu octl před školou. Podivil se, jaktože je zde ještě více dětí než ráno a tak zastavil. Vylezl ven a rozhlížel se, kohože by se moh l zeptat co se zde stalo. Snad nehořelo, nebo nešel do školy kluk se zlomeným srdcem a nepostřílel půlku školy. Ale naštěstí to nebyla ani jedna věc, která ho v myšlenkách napadala. Protože bylo takové horko byla škola vyjimečně ukončena dříve a děti šli domů. String vyhledal v davu své malé klučiny, kteří měli velikou radost, že jim škola končí dříve a tak náhle. Bylo to pro ně vzrušující, to pro Stringa to znamenalo, že bude muset kromě vaření obstarat ještě syny. Cestou domů mu v hlavě vyrašil nápad. Co se tak na vše vykašlat a něco podniknout? Promluvil k Willymu a Billovi: " kluci, co by jste říkali na to ,kdybychom jeli za maminkou a překvapili ji až půjde ze školy domů? Mohli bycho msi pak zajít třeba na bowling nebo na pohár, kdyby se vám chtělo." Chlapci s nadšením souhlasili a tak se vyrazilo za matkou a manželkou v jedné osobě. Cesta jim ubíhala rychle. Zastavili se v jedné restauraci na oběd, a tak se dostali do školního areálu, kde Lilian pracovala takřka přesně na čas. Měli ještě čtvrt hodiny, než Lilian skončí poslední hodina a tak si sedli na upravený trávník do stínu auta a hráli mezi sebou slovní fotbal. Když Billy vymýšlel  slovo, která by začínalo na is Lilian vyšla ze školy. Kluci byli zabrání do hraní, ale String ji zaregistroval. Nešla však na parkoviště, kde měla zaparkované auto, ale vydala se přes školní pozemky v dál. String chtěl manželku překvapit, a to by se mu s jásajícími syny nepovedlo, tak jim řekl ať si dojdou ke stánku se zmrzlinou, který stál asi dvěstě metrů od nich." Tady máte peníze, kupte si každý dva kopečky zmrzliny a pak se vraťte zase k autu. A nebuďte na sluníčku, sedněte si zase do stínu, ano?" Chlapci vše odkývali a rozeběhli se pro studenou pochutinu. String se oročil směrem  kterým Lilian šla. Zahlédl jen její ztrácející se hlavu u nějakého stromu. Vydal se za ní. Kradl se jako se šelma krade za svou obětí. Čím více se blížil, tím více rozeznával strom, kde se Lilian ztratila. Byla to mohutná stará vrba, které větve sahaly až k zemi. Byl dvacet metrů od ní. Vrhl se k zemi, aby svému stopaření dodal na důležitosti. Přikradl se k ohybi, kde se trávník ztrácel pod svou dosavadní výšku. Nejdříve vykoukly Stringovi vlasy,pak čelo,pak celý obličej. Ztrnul. Jeho žena, jeho neposkvrnitelná Lilian s jejím božským tělem se vlnila v divokém rytmu na něčím těle. Souložila s někým a String to nebyl. Bez jakéhokoliv výrazu v obličeji se postavil a přistoupil k těm ďáblům. Prvního si ho všimla Lilian. Zastavila svou cestu k další rozkoši a mlčky se dívala na Stringa. "Co je?Děje se něco? Nelíbí se ti to lásko?" pravil muž. "Běž pryč", promluvil String. "Já,já" zakoktávala se Lilian.. "Běž pryč!" okřikl jí String. Lilian si vzala své svršky a chtěla odejít. Potupená a beznadějně zničená laň, tak vypadala a tak se i cítila. "Odvez chlapce domů." Lilian se podívala na manžela a slabým, sotva slyšitelným hláskem šeptla: "neudělej nějakou hloupost, nic to neznamenalo." Pro mě ano, pomyslel si String a počkal než Lilian odejde. Teď tu byli pouze oni dva. Hleděli na sebe. Ticho zde se dalo krájet. " Jak se jmenuješ? " pronesl String. " Everest, Everest Look. Proč, proč se ptáte na mé jméno?" tázal se nahý mladík na zemi. Doposud se neoblékl a zůstal v poloze, v které je String přistihl. "Protože chci znát jméno všiváka, kterého jsem umlátil k smrti." Everestovi již myslí neproběhla žádná další myšlenka. String se vrhl po kameni, který ležel pře ním a pak na Everesta. Byl jej do obličeje. Stále a ještě. Byl jej do té doby, než už to nebyl ten krásný obličej, ale jen rozmlácená lebka, jejíž obsah se povaloval všude kolem. String nepřestával, ikdyž jeho ranám odporovala pouze zem. Přestal až když necítil paži. Bez hnutí brvy vstal. Upustil kámen a ten se zavrtal do měkké půdy. Hleděl na to dílo a nic se v něm nepohnulo,ani sebemíň, žádný pocit soucitu nebo lítosti nad svým činem. Vryl si ten obrázek hluboko do paměti. Jak pomalu vstal, tak pomalu došel i k zaparkovanému autu. Chlapci tu nebyli, Lilian je odvezla domů. Otevřel dveře a usedl za volant. Zazněl rachot motoru a String se rozjel. Neměl kam spěchat a tak jel předepsanou rychlostí. Zastavil na jednom odpočívadle, které bylo při cestě. Šáhl do přihrávky pro papír a pero a začal psát: Má jediná. Ikdyž život se mnou byl život chvílema těžký, doufám ,že si budeš pamatovat jen to krásné. Všechny Vás miluji, ale nedokážu s Vámi zůstat. Život mě dohnal na křižovatku, a já si vybral cestu samoty. Již mě víckrát nespatříš, víckrát Tě nepolíbím a víckrát ode mě nedostaneš řádku psaní. Pamatuj však na to, že Tě miluji a milovat nepřestanu. Postarej se o naše syny. S láskou Tvůj String." String zavřel pero, přeložil list papíru a odložil je na sedadlo vedle sebe. Rozhlédl se, zda-li nejede nějaké auto a vyrazil zpět na silnici. Měl v plánu dojet do Moa, zde zakoupit obálku a známku a dopis vložit do poštovní schránky. Nechtělo se mu ale cestu uspěchat a tak jezdil stále dokola, až nastala noc. String zapl rádio. Melodie skladby linoucí se z rádia ho iritovala. Kvasily se v něm smíšené pocity. Teprve teď se uvědomoval cože to vlastně provedl. Rozbrečel se. Slzy si otřel zakrváceným rukávem a nasál vůni zaschlé krve z jeho těla. Ta mu dodala odvahy. Připojil se z vedlejší na hlavní silnici vedoucí do Moa. Jakmile pošle dopis, pojede na nejbližší policejní stanici a tam se k svému odpornému činu přizná. Vjel do lesa. Moa se již blížila. Cestu mu prodloužil železniční přejezd, který blikal svými červenými výstražnými světly. String zastavil, vyřadil rychlost, zatáhl ruční brzdu a vypl motor. S ním zhasly i všechny světla na autě, jen rádio hrálo. Čekání může na těchto přejezdech trvat i deset minut a tak String zesílil hudbu, zavřel čoi a ještě více se pohroužil do své mysli. Po stejné cestě jelo i další auto. Byl to nákladní vůz, který rozvážel pečivo. Jeho řidič měl špatný den, moc se nevyspal, šéf ho seřval za to jak je nemožný a ještě píchl gumu. Proto jel na místo, kde měl předat svůj náklad tak pozdě. Výměna kola ho zmohla ještě více. Zívl. A znovu. Možná to byla shoda náhod, možná tomu chtěly vyšší síly. Řidič náklaďáku za volantem usl. Usl v okamžiku kdy sjížděl z kopečka k železničnímu přejezdu. Jeho noha, táhnuta silou gravitace přišlápla plynový pedál ejště více a auto zrychlilo. Po železnici jel vlak s těžkým nákladem uhlí. Vlak se blížil k přejezdu. Náklaďák se blížil stejně jako on. Ve stejnou chvíli, ve stejnou vteřinu, ve stejný čas narazil do Stringova automobilu nákladní vůz se spícím řidičem. Auto vyrazilo jako splašený kůň dopředu. Prolétlo přes dřevěné zábrany. Jeho trajektorii změnil rozjetý vlak nemohoucí tak náhle zastavit. Na toto místo se od toho dne dávay věnce. Na místo posledního odpočinku Stringa Hawkinse.

Lilian na Stringa čekala do té doby, než ji zmohl spánek. Nevzbudil ji String, ani sluneční paprsky dopadající na její postel skrze otevřené okno. Vzbudil ji zvonek. POsadila se na okraj postele. "String si zapomněl určitě klíče!" pomyslela si. Na tváří na které zely zaschlé slzy se vyčaroval úsměv. Rozrazila dveře do ložnice a jak vrhla se na schody, po kterých seběhla tak rychle jako nikdy v životě. Rozrazila vstupní dveře a vrhla se ven. Ale místo kolem krku Stringova se věšela na krk policisty. Když to zjistila nejistě se odtáhla. " Co se stalo manželovi?" vykřikla Lilian. Policista po krátké odmlce promluvil: " Je mi to moc líto, paní Hawkonsová, ale váš manžel měl vážnou dopravní nehodu. Musím vám bohužel říci, že pan String Hawkins dnes v noci zkonal. Stál se svým nozem na železničním přejezdě a vrazil do něj jiný vůz, který ho vymrštil přímo pod jedoucí vlak. Upřímnou soustrast." Policista ještě chvíli posečkal. Byl to ten samý policista, který byl vyslán na místo oné tragické nehody a byl to také ten policista, jež našel dopis, poslední Stringovo psaní. Když však viděl, jak je paní Hawkinsová beznadějná, neměl to srdce  jí předat list na kterým se s ní manžel loučí a opouští jí. Již takto ji opustil. Stringův list stiskl na svých prsou ještě pevněji a pak se vydal za kolegou, který na něj čekal v policejním autě. Tak skončil String Hawkins. Jako milující otec a nevinný účastník dopravní nehody, z které ve zdraví nevyšel. O Everestu Stringovi již nikdo nikdy více neslyšel. Všichni se mysleli, že jej to na škole nebavilo a tak se rozhodl někam odcestovat. Ani rodiče, s kterými neměl dobré vztahy, protože Everesta považovali jen jako vyděrače, co po nich chce jen peníze, ani ti jej nehledali. A jelikož nikdo k vrbě na školních pozemcích nikdy nechodil a Lilian se na to místo vícekrát nechtěla vrátit, jeho tělo zůstalo bez objevení. Postupem času schnilo a rozložilo se v zem, z které také vzešlo. Lilian opustila školu a s chlapci se odstěhovala ke své matce. Již vícekrát neměla muže. Již vícekrát nepomyslela na nikoho jiného než na Stringa. Kromě svých synů, již nikdy nikoho nemilovala.