Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVýčitky
17. 09. 2010
1
6
738
Autor
Abadon
Stojím tu sám,
hlavu mám skloněnou.
Nebe nade mnou je temné,
a můj smutek je obří lavinou.
Tiskne mi plíce
a zatemňuje mou mysl.
Srdce je teď temný kout,
kde už nic nemá smysl.
Samota je tu se mnou
a já ji nevidím rád.
Zbývá již pouze jedno,
a to, něco si přát.
Mohu si přát čas,
jenž jsem celý promrhal.
Mohu si přát štěstí,
jenž jsem pořád postrádal.
Jenže přání jsou jen slova,
která se rozplynou v nic.
Přání jsou jen obrazy,
bez potřebných skic.
hlavu mám skloněnou.
Nebe nade mnou je temné,
a můj smutek je obří lavinou.
Tiskne mi plíce
a zatemňuje mou mysl.
Srdce je teď temný kout,
kde už nic nemá smysl.
Samota je tu se mnou
a já ji nevidím rád.
Zbývá již pouze jedno,
a to, něco si přát.
Mohu si přát čas,
jenž jsem celý promrhal.
Mohu si přát štěstí,
jenž jsem pořád postrádal.
Jenže přání jsou jen slova,
která se rozplynou v nic.
Přání jsou jen obrazy,
bez potřebných skic.
6 názorů
NightStalker
07. 12. 2010
Já fakt nevím...U piva to rozhodně nepíšu..:-D Já nemusím mít ani nějakou smutnou náladu, abych něco takového napsal...Nejsem ubrečený básník..jen mé básně tak znějí..:-D
Já jsem spíš víc tam než doma, takže tvá připomínka nemá smysl..:-D Ale díky :-)