OFÉLIE 2002

 

do těla se cpe divná černá nicota. Ofélie se už nikdy neprobudí...byla jen ve mě

stokrát ji políbím než zmizí

v nekonečnu

pak se nikdy nedovím

jak to vlastně bylo

zmizím a nikdo mě nebude hledat

Jelikož si to nepřeju

...řekla mi.

Budu se dlouze dívat

do očí nebe

do očí tebe

tak dlouho dokud se mi duše

neroztrháš na střepy

už tě nikdy nepolíbím...

Víte to vlastně vůbec ?!

budu plakat...moc a moc

tak důležitá jsi pro mě

Jsem strom

a ty jsi milenec

řežeš mi do kůry

řežeš mi do duše

monogram

kterej nikdy nezmizí

jen za čas...nebude vidět

už dávno tě miluju

        nelekej se až tu najednou nebudu

Budu ležet mezi sterilními nástroji

a asi mě už nikdy nikdo nepozná

chtěl jsem být jinej...ne jako oni

UŽ DÁVNO TĚ MILUJU

už dávno tě má Ofélie miluju

...dávno

...jen ticho.tma a chlad

tvoje ůžasný rty

trochu teplý

růžový

Už dávno tě miluju

nejsem Majakovskij

...jen zvláštně sám.

---