Poslední Seveřan - 7. Nečekaná ztráta

Skupinu tvořili vojáci oblečení do typických Methských uniforem. Uniformy tvořila hnědá košile z hrubé látky, na kterou se připoutal ocelový kyrys se znakem provincie, ke které vojáci patří. Tito všichni měli na kyrysech sokola. Rodelm netušil, které provincii znak patří, ale měl tušení, o kterém si myslel, že bude správné. V duchu si ale umínil, že se raději zeptá elfů, pokud tuto situaci přežijí. Kyrys však chránil pouze trup, takže byla zbroj doplněna ještě o chrániče loktů. Poslední účinnou ochranou před zásahy zbraní byly otevřené helmy bez hledí. Kalhoty byly z té samé látky jako košile, ale měly temně modrou barvu.

Přestože to byla přesila téměř tři na jednoho, Rodelm okamžitě sáhl po meči. Když však spatřil několik kuší, které na něj mířily, tak ruku opět spustil.

„Rozumnej tah,“ ocenil to voják, který na ně prve promluvil. Rodelmovi byl matně povědomý, jako by ho už někdy viděl. „Po tom, co vás už několik dní hledáme po tomhle zpropadeným lese, mám fakt velký nutkání vás zabít. Stačí jediná záminka.“

„Máme je přece přivést živé,“ namítl další z vojáků.

„Jen pokud to půjde, Ghorte.“ Velitel oddílu se opět usmíval, jako by mu myšlenka na nadcházející krveprolití udělala nesmírnou radost. „Vy teď každopádně pujdete s náma. Znám člověka, který by vás tuze rád viděl.“

„Nerad prolévám krev v posvátném lese, ale také bych se nerad podřídil vašim rozkazům. Kdybych si měl vybrat, co bych dělal raději, z těchto možností...“ řekl Asher a výmluvně tasil své dva meče. Rodelm tasil také a jak si všiml, i Streak naásledoval elfova příkladu. Pouze Ashara zatím nejevila známky toho, že by byla připravena se bránit.

Velitel vojáků kývl na své muže. Několik dalších schovalo meče do pochev a vytáhlo kuše. Jediný z Methů, co držel sekeru, ji zasekl do nejbližšího stromu, místo aby ji vrátil do úchytu na zádech a vytáhl kuši také.

„Jak si můžete všimnout. Nejenom, že vás všechny můžeme zabít, ale taky máme přesilu jedenáct na čtyři. Být váma, tak se vzdám a ušetřím nám všem spoustu nepříjemností.“ Velitel chtěl říct ještě něco, ale zarazil ho široký úsměv na Asherově tváři.

„Myslím, že zjistíte, že s tou přesilou to nakonec nebude tak slavné, jak si myslíte,“ poznamenal elf.

Velitel tím úplně ztratil půdu pod nohama. „Jak to myslíš?“ vypadlo z něj nakonec.

„Ublížili jste lesu,“ kývl Asher hlavou směrem k vojákovi, který použil strom jako držák na sekeru. „A les se dokáže bránit. Opravdu si myslíte, že bysme my, elfové, uctívali obyčejný les? Smaragdový les byl prosycen magií už před našim příchodem a my jsme tu magii ještě přiživovali. Popravdě, už teď je mi vás líto.“

Nastalé ticho by se dalo krájet. Rodelm těkal pohledem mezi elfem a vojáky. Nedokázal říct, zda to Asher myslel vážně, ale jeho úsměv napovídal, že ano. K opačnému názoru došel velitel oddílu, který se rozchechtal. Přestože v tom smíchu byl jemný náznak hysterie, jeho mužstvu to stačilo, aby se patolízalsky rozchechtali všichni. Asher se usmál ještě víc. V tom okamžiku země vybuchla.

Vzduch byl náhle plný letícího listí a klacíků, které výbuch smetl z poklidného spočívání na lesní půdě. Rodelm spatřil něco neuvěřitelného. Kořeny stromu zasaženého sekerou se vyrvaly ze země a svíjely se ve vzduchu, jako chapadla chobotnice. Šlahouny kořenů neomylně zamířily k sekerníkovi, který před nimi rychle ustupoval. Jeho pokus byl ale marný. Jeden z kořenů mu podrazil nohy a on spadl na záda do kypré půdy. Okamžitě byl pevně omotán zbývajícími šlahouny. Les záhy naplnilo skřípaní ohýbaného kovu, rychle doplněné zoufalým řevem sekerníka, jak se kořeny stáhovaly čím dál pevněji.. Rodelm zděšeně zíral na scénu, odehrávající se mu před očima. Pokožka sekerníkovy hlavy rychle rudla, jak mu promačkaný kyrys bránil dýchat. Přesto stále křičel. Jeden z kořenů mu přimáčkl krk k zemi a křik začal znít přidušeně. Voják sebou na zemi zmítal, ale kořeny ho držely pevně. Pak ochabl, když se ozvalo křupnutí jeho vazu. Kořeny stromu však nadále drtily nehybné sekerníkovo tělo. Po chvíli nesmírný tlak doslova urval sekerníkovu hlavu od těla a ta se odkutálela o několik yardů dál. Teprve poté se kořeny stáhly zpět do země.

Půda okolo stromu byla opět neporušená a jediné známky toho, že se jim to všem nezdálo, bylo bezhlavé tělo a půda zbavená napadeného nánosu listí. Všichni zírali na mrtvolu a nikdo se nehýbal. Jeden z vojáku se předklonil a začal zvracet.

Velitel se díky tomu probral z šoku: „Na ně!“ zavelel a jeho muži ho váhavě poslechli. Kuše byly zapomenuty a vojáci se s řevem rozběhli na Rodelma se Streakem a elfy. Rodelm pohlédl na své druhy. Asher a Strek stáli v bojové pohotovosti, ale Ashara dělala drobná gesta rukou. Rodelmovi se zježily vlasy na hlavě, když Ashara provedla poslední gesto směrem k vojákovi, který běžel v čele. Chvíli se nic nedělo, ale potom slunce sestoupilo z oblohy. Alespoň tak to Rodelmovi připadalo. Z nebe se k zemi spustil intenzivní paprsek žlutého světla a zasáhl nebohého vojáka. I přes ostré světlo Rodelm zahlédl, jak se nebožákova kůže škvaří a černá. Vzduch naplnil intenzivní zápach spáleného masa, ze kterého se mu dělalo zle. Všude kolem bylo plno statické elektřiny.

Stejně rychle, jako se paprsek zjevil, tak taky zmizel. Po zasaženém vojákovi nebylo ani stopy, jen pár vloček popela se snášelo na zem. Rodelm si všiml, že země v okolí zásahu je neposkvrněná a vypadá stejně jako před dopadem paprsku.

Vojáci propadli panice. Už podruhé během chvíle spatřili něco, co dalece přesahovalo možnosti jejich chápání. Protože neviděli žádnou možnost útěku, neboť se báli, že by je dostala zezadu zákeřná magie bláznivé elfky, chaoticky zaútočili. Jako zvíře zahnané do kouta podnikli zoufalý útok, do kterého vložili všechno. Věděli, že za pár minut bude po všem. Buď budou mrtví, nebo budou řádit na mrtvolách těchto psanců.

Ashara zjistila, že vojáci jsou příliš blízko na to, aby provedla další smrtící kouzlo, proto se chopila svých dvou dlouhých, zahnutých dýk a odhodlaně se postavila po bratrův bok. Střet se nevyhnutelně blížil. Přesila se zarovnala skoro přesně na dva na jednoho. To nebyl nepřekonatelný počet, ale i tak to mohlo ještě skončit špatně. Sobě i bratrovi věřila. Také věděla, že Streak patří k mocným bojovníkům, ale Rodelm byl zesláblý po přestálé nemoci a tím se stal nejslabším článkem jejich řetězu. Umínila si, že na něj bude dávat pozor, pokud to půjde.

Rodelm pozoroval blížící se vojáky se stoickým klidem. Jako vždy před bitvou se naprosto koncentroval. Díky tomu mu připadalo, že vojáci se k nim blíží, jako by se brodili jezerem mízy ze stromů. Nemohl vědět, že je to díky adrenalinu, který mu mozek pumpuje do těla. Už byli téměř na dosah. Oddechl si, udělal krok kupředu a zaútočil na nejbližšího z Methů. Věděl, že díky smrtonosné přesile se bude muset s vojákem vypořádat co nejdříve, než se mu nějaký další dostane do zad, a proto vedl klamný úder špičkou meče na břicho protivníka, který záhy stočil nahoru, ve snaze probodnout vojákovi hrdlo. Bohužel pro něj nebyl voják žádný nováček a tento manévr předpokládal. Vyhnul se mu skrčením, při kterém se špička Rodelmova meče otřela o jeho helmu. Jenže se díky úhybnému manévru dostal příliš blízko k seveřanově noze. Rodelm vykopl a kolenem zasáhl vojáka do obličeje. Ten se zapotácel dozadu, ale byl tlačen dopředu vojáky za ním, takže se napůl omráčený ocitl zpět v dosahu Rodelmova meče a ten omámenému vojákovi přeťal krční tepnu.

Asher čelil veliteli oddílu, který se ukázal být téměř rovnocenným protivníkem. Odrážel Asherovy výpady jeden za druhým a občas dokonce našel skulinku pro svůj útok. Meče do sebe narážely, až z nich všude kolem odlétávaly jiskry. Ale nastalé zběsilé tempo bylo pro obyčejného člověka neudržitelné a velitel začal pomalu ztrácet rychlost. Při nepovedeném pokusu prorazit elfův kryt vrátil meč příliš pozdě do obranné polohy a Asher ho odměnil bolestivým zásahem do ruky. Byl to jen trošku hlubší škrábanec, ale pálil jak čert. Asher se usmál a chystal se zahájit smrtící sérii výpadů, ale k veliteli se dostal na pomoc další voják a elf byl nyní donucen pomalu ustupovat.

Ashara se rychle vypořádala s prvním protivníkem. Vířícímu tanci dýk neměl šanci odolat. Elfčiny ruce se proměnily v rozmazané čmouhy a jen občasná bolest na těle mu určovala jejich momentální polohu. Během chvíle krvácel z tuctu drobných ran, které si vyžádaly svou daň. Oslabily jeho reflexy a Ashara pak snadno zarazila dýku přímo do jeho levého oka. Voják padl k zemi. Elfka tak přišla o jednu dýku. Než jí stihla vytáhnout z nehybného těla, přeskočil mrtvolu další voják, který si byl dobře vědom elfčiny nevýhody.

Streak vsadil vše na brutální sílu. Rozmáchl se a zasáhl nejbližšího vojáka z boku do kyrysu, kde jeho meč zanechal táhlý otvor, kterým začala záhy prosakovat krev. Než stihl podniknout další útok, obdržel od jiného protivníka bodný zásah do nohy. Meč ťal poměrně hluboko, ale Streak si toho téměř nevšiml. V bojovém záchvatu začal zběsile máchat mečem všude kolem sebe, čímž se jeho nejbližší okolí proměnilo ve smrtící prostor, ve kterém kosil všechno, co se v něm ocitlo. Dva z Methů padli, když se snažili podniknout zoufalý výpad, který by ukončil život tohoto berserka. Ostrá bolest v trupu ho ale donutila přestat v tomto zuřivém máchání. Náhle se mu špatně dýchalo. Otevřel ústa a z nich se vyřinula temně rudá krev. Pohlédl dolů a zjistil, že mu z trupu trčí špička meče. Voják, kterého prve zranil, se mu nějak musel dostat do zad!

Rodelm zrovna odrazil útok jednoho z pěti zbývajících Methů, když zvuky boje přehlušil řev, ve kterém se mísil vztek a zoufalství. Byl tak intenzivní, že všichni přestali v boji, jen aby se podívali, co je zdrojem tohoto téměř zvířecího řevu. Rodelm záhy zjistil, že původcem je Streak. Byl to první zvuk, který od Streaka slyšel a teď si přál, aby ho raději nikdy neslyšel. Barbar klečel na kolenou a oběma rukama svíral meč, který měl zabodnutý v zádech, a který prošel celým tělem, jen aby se vynořil těsně pod hrudním košem. Za Streakem stál nepřátelský voják. Tomu z rozšklebené rány na boku pryštila v mohutném proudu krev. Rodelm dokonce spatřil vyhřezlé střevo. Streak stále řval bez jediného nadechnutí, když se smrtelně zraněnému vojákovi povedlo konečně vytáhnout meč. Ten vyjel z barbarova těla s odporným mlasknutím. Streak umlkl a svalil se na zem, kde zůstal nehybně ležet.

Ashara zírala na Streakův skon a v očích se jí zračila nevíra. Pohybovala ústy, jako by chtěla něco říct, ale nevydala ani hlásku. Přesto byla první, kdo se vzpamatoval z všeobecného tranzu. I když věděla, že zůstane bezbranná, tak mrštila na slepo dýkou po vojákovi, který tak podle zezadu zabil Streaka. Dýka se vzduchem nesla s hlasitým svistem, až skončila přesně ve vojákově krku. Ten bublavě zachrčel a padl vedle mrtvého barbara. Naštěstí si voják, který jí ohrožoval, vybral přesně tuto chvíli ke zhodnocení situace. Z původní více než dvojnásobné přesily se stala už jen přesila čtyři na tři. Velitel byl zraněný a voják usoudil, že jejich šance rapidně klesly. Kdyby si teď měl vsadit na jejich výhru, asi by to neudělal. Když toto uvážil, útěk se jevil jako jediné rozumné řešení, takže se otočil a utíkal směrem k okraji lesa. Ashara ho chtěla pronásledovat. Chtěla, aby všichni do jednoho zaplatili krvavou daň za Streakovu smrt. Téměř se rozběhla, když spatřila, že bratr sám čelí dvěma protivníkům a zjevně má problémy držet si je od těla. S povzdechem zvedla ze země meč a vydala se mu na pomoc.

Rodelma sledování Streakovy nervydrásající smrti málem přišlo draho. Jeho protivník zjevně nehodlal ocenit ztrátu, která naší skupince vznikla a pokusil se seveřanovi setnout hlavu. Rodelm uslyšel, jak meč rozráží vzduch, a v poslední chvíli se vrhl do kotoulu, který mu zachránil život. Náhle ho přepadl záchvat zuřivosti. Vstal a mrštil po vojákovi svůj meč. Zatímco se mu musel Meth uhýbat, tak se seveřan rozběhl a skočil po vojákovi. Ten takový manévr nečekal a Rodelm ho povalil na zem, kde mu svými masitými pěstmi začal zpracovávat obličej. Jedna rána střídala druhou. Voják chvíli křičel, ale křik se rychle utišil, když upadl do bezvědomí. Rodelm však nepřestával. Byl tak zabraný do svého počínání, že si ani nevšiml zbabělého vojáka, který kolem něj proběhl a utíkal pryč z lesa, aby si zachránil holý život. Z nebožákova obličeje teď byla krvavá změť masa a zubů. Teprve, když se ozvalo křupnutí lámané čelisti, teprve pak Rodelm přestal. Seděl na teď už mrtvém Methovi a zíral na svoje ruce. Byly celé úplně od krve, která už začala zasychat a vytvářela na nich souvislý povlak. Klouby měl rozdrásané, ale teď bolest necítil. Trochu vyjeveně se rozhlédl po okolí. Země byla pokrytá mrtvolami. Ashara s Asherem stáli před zraněným velitelem rozprášeného Methského oddílu, který klečel na kolenou a zjevně škemral o milost.

Asher ustupoval. Zatímco se bránil jednomu, začal ho ohrožovat druhý a naopak. Utržil už několik lehkých ran, když se k němu připojila sestra. Mince se díky tomu obrátila, nyní to byli Methové, kdo byl donucen ustupovat. Ashara bleskurychlým sekem, na který voják neměl šanci reagovat, zasáhla nezraněného vojáka do ruky, ve které držel meč. Ten mu z ní vypadl. V očích se mu mihnul strach, ale pokusil se bleskurychle sehnout, aby ho opět zvedl. Elfka mu však s křikem zabodla meč hluboko do odkrytých zad.

Velitel zjsitil, že je sám. Všichni byli mrtví. Místo, aby zemřel čestně v boji, padl na kolena a začal chrlit prosby o milost. Krátký pohled do očí elfů mu ale prozradil, že slitování se nedočká. V jejich očích totiž viděl jen zlobu a pohrdání. Odevzdaně pokrčil rameny a čekal na smrt, kterou už nyní vítal jako vysvobození. Smrtící úder dopadl rychle a přesně.

Asher dal průchod svému znechucení. Nakopl velitelovu mrtvolu, ale uspokojení mu to nepřineslo. Aniž by na sestru pohlédl, vydal se k Streakově tělu a Ashara ho následovala. U něj už stál Rodelm, který právě zatlačoval vytřeštěné oči jejich němého přítele. Poté ještě odsunul mrtvolu jeho vraha stranou. Nechtěl, aby byla v jeho nejbližším okolí. Pak se postavil po bok elfů a společně vzdávali Streakovi tichou úctu. Stáli nehybně několik minut, když se ozval Rodelm: „Pohřbíme ho?“

„Zemřel při obraně lesa a les se o něj postará,“ odpověděl Asher tajemně.

Jakoby na důkaz jeho slov obklopila Streaka jemná zelená záře. Chvíli ho laskala svou teplou přítomností, když si Rodelm všiml, že se Streakovo tělo pomalu noří do země, jako by ležel v tekutém písku, o kterém slyšel několik historek za chladných nocí ve Vönheimu. Během chvíle zmizelo jeho tělo celé v zemi, ale záře zůstala. Na místě, kde měl Streak hlavu, vyrašil ze země malý výhonek, který rychle rostl, až na lesním hrobu stál malý listnáček se zvláštními listy, připomínajícími srdce. Teprve pak záře vyhasla.

„Thoug'bel. Pohřební strom,“ poznamenala Ashara. „Dostalo se mu nejvyšší pocty, které je les schopen. Všichni elfové teď budou vědět, že zde leží někdo hoden jejich úcty.“

Asher zvedl ze země Streakův obouruční meč, který měl vlnité ostří. Rodelm z výcviku věděl, že takovému meči se říká flamberge. Nyní mu ho Asher podával.

„Ne, to nemůžu. Nemůžu si ho vzít,“ namítal.

„Myslím, že Streak by byl rád, kdybys nosil jeho meč. Uvítal by, kdyby si v jeho jménu prolil ještě hodně Methské krve.“

Takový argument Rodelma přesvědčil. Váhavě tedy meč přijal. Byl dokonale vyvážený, ale poměrně lehký. Srdce čepele bylo pokryté znaky, kterým Rodelm nerozuměl, ale poznal dobrý meč, když na něj narazil a tenhle patřil k nejlepším, které kdy viděl.

„A co s nimi?“ zeptal se nakonec a kývl hlavou směrem k mrtvolám Methů, které se válely všude kolem.

„Necháme je tady. Lesní predátoři se o ně postarají,“ zněla rozhodná odpověď. „Tím se, alespoň pro dnešek, zachrání několik drobných zvířat, která by jinak skončila jako jejich potrava. Alespoň něčím budou ti bastardi užiteční.“

Poslední větu Asher úplně vyplivl a Rodelm poznal, že ztráta přítele se ho nesmírně dotkla, i když by to nahlas nevyslovil. Poznal to i podle urážky, kterou jinak slušný elf použil.

„Tak asi půjdeme, ne?“ zeptala se elfka. „Za chvíli bude noc a já ji nechci trávit zde.“

Asher přikývl a otočil se k odchodu. Sestra s Rodelmem ho následovali. Rodelm se po chvíli ještě naposled otočil a pohlédl na Streakův hrob.

„Ať už tvůj národ věří v nebe, nebo tak nějak, doufám, že v něm jsi,“ zamumlal a položil zaťatou pěst na srdce v severském gestu úcty. Pak se i on odvrátil a následoval oba elfy pryč z lesa.