Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se***
Autor
Jelena
Zase se blíží ta doba
Ta doba kdy čaroděj Mrazík pěstuje na sklech
Hranaté květy
Snad ze stesku po zeleni
Nebo jen tak
Třeba by taky někdy chtěl
Poznat léto
Léto se všemi jeho krásami
Léto plné rybníků dětí a včel
Léto plné květin borůvek a vůní
Léto plné radosti a letních lásek
On ví že tohle se zařídit nedá
Přesto to zkouší alespoň na jaře
Alespoň na jaře se vydává mezi kvetoucí stromy
Ale ty se ho bojí třesou se
A shazují svůj růžový bílý či žlutý oděv
Do kterého se před pár dny
S takovou chutí oblékly
A všechny včely zalézají zpátky do úlů
Děti jsou zalezlé doma u kamen
Pijí horké kakao
A s pytlíkem křížal vzpomínají na minulý podzim
Ty starší vědí že tenhle podzim křížaly nenasuší
Nejsou jablka
A spíže zejí prázdnotou
Tohle léto nebyly meruňky
Nebyli ani borůvky ze kterých by babičky vykouzlily kompoty a marmelády
A všechno jenom proto že Mrazík si chtěl prohlédnout jaro
A tak trochu pozapomněl na starou pravdu
Kterou mu za dlouhých večerů
Vštěpovala máma Zima
Zapomněl na to
Že každý máme svůj osud
Že ne každému z nás je dopřáno
Poznat slunce v jeho hřejivém letním plášti
Že každý z nás má určité hranice
Za které se nemá pokoušet dostat
Neboť by mohl přinést smutek
Sobě i svému okolí
A já jsem někdy stejná
Úplně stejná jako ten Mrazík
Pokouším se jako blázen
Znovu a znovu prolomit hráze osudu
A jaké překvapení
Ono to nejde
A já se znovu a znovu divím
že jsem se zase spálila
Spálila tak jak to udělal
Zvědavý Mrazík květům v plné síle.