Dean Koontz

Právě čtu jednu z knih amerického spisovatele Deana R. Koontze. Mám ho rád. Má takový hezký a barvitý styl vyprávění. Že píše více či méně druhořadý brak mě nijak netrápí, mám rád druhořadý brak. Na vážnou četbu nemám čas. Ale k věci.

Jak jsem už napsal, vážím si tohoto člověka pro jeho jedinečné grafomanství. Umí na sebe nekontrolovaně vršit stovky krásných slov. Umí podat atmosféru, tedy většinou. Nu co, i mistr tesař si sem tam něco utne. Jeho romány se jen hemží odkazy na boha a víru vůbec. Rád moralizuje, což mi zase až tolik nevadí. Nakonec má pravdu, lidi jsou parchanti - vesměs. Ale tentokrát mě pobavil tak, že jsem si málem načůral do trenek. Zde cituji. Věnujte prosím pozornost zejména posledním čtyřem slovům:

cit.: "Cítil jsem totiž v jejich neznámé víře cosi nestvůrně zlého, na bohu, jehož vzývali, jsem nacházel něco tak navýsost odporného, že i satanismus se svými lidskými oběťmi a vyvrženými dětmi se zdál být ve srovnání s tímhle neškodný jako římskokatolická církev."

Jdu se vychechtat na záchod.