Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Atlantida

15. 11. 2001

885

Autor

lajka

Vzdálená zemi pod dávnou oblohou, skláním se k nádherám Tvého těla. vím, oči mé vidět nemohou, co vše jsi jim ukázat chtěla. Však v srdci svém vidím ty krásné kopce, zalité září horkého světla. A nad nimi modré nebe, jež skví se mi nad hlavou. V Tvé duši kdysi skláněly laně, své úzké krčky nad vodní hladinu. A v trávě vysoké hrály si děti, na šťastnou rodinu.

1 názor

Nádherný...smutný...tvoje :) Znáš tohle? Ráda bych věděla Na co teď Zrovna teď myslíš Hrozně se šklebíš Trochu se mi svírá žaludek Hodně... Čekám, že Řekneš něco A přišpendlíš mě Jak motýla do sbírky Co všichni schováváme Doma pod postelí