Sadová

Jen tak si sedím v sadě na stromě,

broukám se skřivany serenády.

Zpívám jim o lásce, o tobě, o mně,

o životě, který nemá vady.

Kapky padají do korun jabloní,

zbaběle třese se osika.

Z představy, že budu stát mimo ní,

rázem mě pohltí panika.

Klidu a pohody pro moji duši

dočkám se ve chvíli rozbřesku.

Vím, že se spolu milujem po uši,

v radosti stejně jak ve stesku.