Historická

Tak potloukám se minulostí,
kdo ví kde se zastavím.
Ne každý se toho zhostí
a proto já to učiním.

Nuže, stojím takhle pod Kostnicí,
hledím si tak v dál.
Kat si mincí hází,
houfy lidí opodál.

Uprostřed tam stojí člověk,
sotva okem promluví.
Myslím, že by dal i zavděk
lepšímu pohodlí.

A ten kat stále dotírá se:
Mistře Jene Huse,
změň své slovo kusé.
Ale člověk vprostřed ubrání se.

A tak pár chvil před svou smrtí
očekává zázraku,
leč plány jeho bojovníků,
ty se rychle zhatí.

Kat jen mává loučí.
A nedá si pokoj:
Odvolej a budeš žít!
Jinak, jak cheš, v pekle hnít!
Člověk mlčí.

A tak sklání tělo hrozné,
přípomíná démona,
člověk zatím doufá v krásné,
věříc, že to překoná.

Modlitbám ustavičně věnuje se.
V celém tom kolem ruchu
už se mu nedostává vzduchu.
Už jen prsty do kůlů zaryje se.

Končí osud vojevůdce,
vojevůdce víry.
Slova svá dav chrlí prudce,
Jeden pláče, druhý křičí,
třetí si mne kníry.

Co naplat, už se nevrátí.
Proč však krátit lidí život ?
Marnost sama. Dusot,
dusot koní ozývá se,
jen prach v oblak stoupe.

Končí tu vší podívaná,
běžte domů, jezte pijte
a hlavně nezapomeňte na svého pána.
Tys tu měl být, Zikmunde.

Všecka tvoje sláva,
vždyť je to jen polní tráva!
Ale tím už zabývat se nechci,
tady končí mé dnešní putování.
Místo toho, ty, světský věštci,
dbej raděj svého vychování.
Snad Pravda jednou zvítězí...