Úvodník od autora drnda domaci

Hodnocení poroty: Armin Tamzarrian -. Myšlenkově velmi prosté a nezáživné. Navíc autorka dělá nepatřičné závěry (erotické anebo sadistické pasáže chceme hodně rozvinout), veskrze to celé stojí za hovno a dál se v tom nebudu šťourat. Vaud - nekonzistentni, nic moc mi to nereklo, ale jinak vcelku dobry pokus, ktery me neurazil. Alimra - Během čtení mě text nechával absolutně chladnou. Poslední slovo mě sice ze židle zvedlo, ale v negativním smyslu. Pišta_Hufnágl – Nu, žádná sláva... Základní námět ohraný až na kost, text myšlenkově... ehm... nesoudržný, interpunkci patrně autorka považuje za sprosté slovo... Snaha byla, bez pečlivějšího zkoumání působí text dokonce vcelku příjemně, leč na otištění to ještě zdaleka není. Potenciál přesto vidím a doufám, že se s dalšími pokusy této autorky ještě setkáme. Pomerančová – Text mi přijde trochu chaotický, navíc podle mě nepodloženě zevšeobecňuje ( viz např. rozvíjení erotických a sadistických pasáží). Po přečtení textu nevím, co vlastně chtěl autor říct. Jiří Staněk - Utéct drobnost to může každému, a utíká, i po opakovaném korekturním ohlédání si vlastního textu autor nevšimne nedopsaného písmene ve větě: vždyť písenky -- bohužel tato rychlost psaní, neprovázená důslednou revizí textu, je průvodním jevem doby a chyby jsou přítomné stále častěji i v renomovaných tištěných periodikách, kde buď unikají i korektorovi anebo mají tato periodika korektora pouze v tiráži, ale nikoliv jako fyzickou bytost. Když se autorka kouká na písmák, patrně nemyslí jiný než Písmák. Přimlouvám se za pedantnost, v textu by se daly nalézt i interpunkční nepřesnosti, které rozhodně záměrné nejsou. V úvodníku jsou trefná a lakonická konstatování, která se mi líbí: nejhodnotnější byl její obal. Tu má autorka pravdu, dozajista. Nejsem si úplně jistý, kdyby se dělal nějaký seriózní průzkum, zda by doopravdy bylo více těch, kteří chtějí erotické a sadistické pasáže "hodně rozvinout" a zda je hodně těch, kteří opravdu chtějí akci, chtějí krev. Používání plurálu možná není až tolik na místě, třeba ono chtění se týká pouze pisatelky a byla by sama překvapená, že se nalézá v menšině, že není tolik Písmáků, kteří chtějí krev, když už akci dejme tomu ano. Nejsem moralizující soudce, v tomto případě a nepovažuji se za harmonizátora současnosti nebo za cenzora. Samozřejmě vím, že atribut krve má své nezastupitelné místo v umění, ale je třeba dávkovat ji uvážlivě a spíše jako transfuzi, která má mnohem více za úkol v příjemci vzbudit větší senzibilitu k danému textu. Je zapotřebí si uvědomit, že sdělení není pouhým sdělením, ale vyvoláváním vln v příjemcově přijímači a ladění je na stejnou frekvenci. Ano: mohu být stejně naladěn jako pisatelka, ale: ne samoúčelnost: ne akce pro akci. Chtěl-li bych tento text hlouběji pitvat jako úvodník, stojící před samotným obsahem Písmáka: nač ladí ostatní příjemce?!! Obávám se, že autorka s touto možností nepočítala, že by ji někdo četl /takto/, ale čte. Já bych si podobně laděný úvodník dokázal představit třeba i jinak hloub rozvíjející "chceme akci chceme krev" do monotematického čísla.