tvrdy podzim

Seděl vykurveně na zahradě, bylo hezky(byl hezký podzimní den, bylo hezky) v tlamě měl cigáro a možná vypadal dost hustě. Už popáté mu volal. Seděl na zahradě a čuměl na zahradu. Měl v tu chvíli na světě asi dvě místa kam mohl jít, ale tam se mu jít nechtělo. Seděl na zahradě a čuměl; vykurveně. Nikdo ho nemohl vidět ale on stejně vypadal hustě a vykurveně. Bylo to v něm.

Přemýšlel jestli zavolá pošesté ale nechtěl být za šílence. Na 20% (no to si ubírám) věděl že jím stejně je. V tuto chvíli už kouřil třetí cigaretu ke které (???) popíjel COCA COLU. Když kouřil často něco pil neboť cička mu vysušovaly sliznici. Jako vždy v podobných spičisituacích se zaměřil na detaily.

Před sebou měl pytel do kterého někdo EVIDENTNĚ naházel bordel ze zahrady - tedy rozumějte - tlející plevel - který však zatím netlel. Ten pytel tam prostě ležel (byly vlastně dva) ležel tam a bylo to v něm stejně jako v něm. Na pytli byla jediná pozoruhodnost : Ve spodní části cca 20 centimetrů nad zemí byl pytel nápadně vypouklý , né příliš, bylo jasné že do pytle někdo strčil větev. Mohl to být taky kus kovu každopádně ta VĚC způsobovala že pytel byl - v pytli byla nějaká věc která narušovala jeho jinak přirozený tvar. Ani hovno ho nezajímalo co to je. Přesto, přejel po pytli nohou, přesně v místě vypukliny. Uvažoval že pokud by na to místo zatlačil pytel by mohl prasknout. Učinil tak.

Nic se nestalo, bylo mu to jedno. Pytel by stejně nepraskl nijak zajímavě. A pokud ano - chtělo by se mu ho uklízet? Těžko. Byl od přírody líný jako prase. Ale nyní něco drásalo jeho tupou hlavu něco vibrovalo jeho žaludkem (hlad?) nikoliv. V jeho žilách proudil vztek. Volal pošesté, zase nic. Věděl že se už nedovolá. Podíval se na svoje ruce. Nic s něma nebylo. Pytle tam stály. Kouřit už nechtěl. Co mohl dělat. To co vždycky nedělal už nic. To počasíčko to počasíčko říkal si ten idiot.