Daemon Phobos

Daemon Phobos

Chci píseň Radosti do tmy zas zpívat

Však démon můj strašlivý zakázal zpívat

Smrt klepe mi na okno s každým zlým dnem

Už nemůžu! Kde a proč jsem?

Hledal jsem cestu v lásce a rozumu

Nenašel

Jen nicota, tma a sen ochrání mě před světlem

Vidím

Ale oči mé jsou slepé, srdce mrtvé, rozum do propasti vede

Být slepcem bez těla, jehož hůl - Bůh vede, zpíval bych zas píseň radosti

Jeho jen slavil místo sebe

Ale co mu teď po slepci který má oči a nechce vidět

Který trpí sám svou zlou mocí, prožívá peklo na zemi

Zastavit neumí - nemá čas

Ve věčnosti sám po věky v prdeli bezedné -

Vem ho ďas!

Smrt je blíž a blíž je vysvobození

Co je všem po nás démone smělý

Tys byl mou radostí, teď jsi mou zhoubou

Tady už ani tvé zázraky nepomohou

"Zemři!"

-hrozivě zařval běs strachu, nudy a marnosti - a všichni v hrůze padají

Jen já se začal smát jak jen smí na dně jeho otrok:

"Strachu mám víc než zbylí červi tvoji, proto nebojím se ti smát!"

"Zemři!"

-zasupěl démon beznaděje, otravy a nicoty 

Červi vřeští: "Zůstaň s námi v dnu bazénu!"

"Strach tu máte, beznaděj a pusto - proto nebojím se smát i vám!"

Červi piští: "Je tu láska!"

"Je tu hovno!" dím

a dávím se svým smíchem strašlivým:

Láska je vysvobození smrtí

Štěstí jak sen pomine

Smrt je věčné štěstí dne!