Podzimní klišé

Když zahoří myšlenka
spálí se, už to neudělá
Do běla rozpálený sníh
taje slastí předčasně.
smrtka klepe kosu
a stromy mají rakovinu.
řeknu ti to na rovinu,
tohle je podzim
Největší klišé co znám,
období hnusu a umírání.
Pod stolem mi chcípla laň.
Má co si zasloužila
celé léto se hřála na výsluní.
pila z potůčků a tůní,
skotačila na lukách.
Teď už se nebude trápit.
Nad dětmi v parku se vznáší sedmihlavá saň,
ony se tomu ještě smějí.
Naposled.
Brzy i jim zmrzne úsměv na rtech.
Baráky už dlouho postrádají nevinnost a ideály.
Blány okenních rámů byli penetrovány
sobeckými kameny
které se nyní sami hřejí u kamen.
Těm nikdy neni zima,
živí se neštěstím ostatních,
mršinama.
Den na to taky sere
a zabalí to už před koncem směny.
Sladkou dobrou noc přebije odporně kyselá záře
pouličních lamp,
Když zhasne je člověk stokrát víc sám.
Tohle je podzim!
Největší klišé co znam.