Nehoda

            Kráčel jsem takhle po bulváru, byl to jeden z těch krásnejch slunnejch dnů. Broukal jsem si nějakej popěvek a bylo mi děsně fajn. Všecko bylo perfektní, jenom na hlavní třídě něco neštimovalo, přímo uprostřed silnice stál hustej chuchvalec lidí. Tlustí, tencí, mladí, staří, no prostě byl to naprosto náhodnej výběr. Nebylo vidět, co se skrývá uprostřed toho hustýho klubka všech těch těl a končetin, jenom nad hlavama těch postav stoupala troška černýho dýmu. Jenom troška dýmu, nic víc. Přišel jsem až k tomu místu.

            „Co se tu stalo?“ zeptal jsem se jednoho chlapíka, co postával na okraji toho hrozivýho hloučku. Neodpověděl, jenom pokrčil ramenama. Začínalo mi bejt jasný, že se muselo stát něco strašlivýho. Ve vzduchu jsem cejtil benzin a spálenej olej. Podobnej smrad je pro každýho pořádnýho chlapa jako rajskej plyn, toť můj názor.

            Rozhodl jsem se, že se tý záhadě mrknu na zoubek. Začal jsem se proplítat mezi lidma přímo k centru toho všeho. Po chvíli se mi konečně otevřel výhled na dvojici vzájemně zaklesnutých auťáků. Z jednoho vozidla visela žena, noha ji musela uvíznout někde v labyrintu zkroucených plechů. Hlavu měla zvrácenou dozadu a ruce ji plandaly v dočista nepřirozenejch polohách. Byl to jeden z těch krásnejch slunnejch dnů, všecko bylo perfektní. Krev z ní odkápávala hned na několika místech a vytvářela na vozovce pestrá kola. Ucítil jsem příjemnej tlak dole v rozkroku, ruku jsem si zarazil do kapsy u kalhot a palcem si jemně třel koneček penisu. Po chvilce jsem se vymotal z davu lidiček a kráčel si dál svou cestou. Broukal jsem si neurčitou melodii a bylo mi fajn.