město Evicta

Kdesi vdáli existuje smyslné městečko jménem Evicta, v tomto městě nemají děti žádné právo. Všechnu pravdu mají rodiče, kteří dětem ubližují tím že se o ně až přespříliš starají . Ale mají své děti rádi, chtějí aby děti byli pilné a vzorné. Nechápeli však že jim psychicky ubližují a že tito děti nerady slyší co jim říkají. Avšak i děti nejsou neviní. Místo aby přiali co se jim říká a snažili se projevit tolik snahy aby rodiče nemuseli nic říkat a nic jim vyčítat jen je chválit, tak stále více provokují. V Evictě nejni žádná rodina která by byla vyjímkou tohoto pravidla. Stejně byla tato říše péče obdivována za svou architektonickou podobu. Byli zde významní architektoři pod vedením těchto rodičů se zrodili nejinteligentnější bytosti světa.

V tomto nesmírně zbloudilém a všemi poutníky protkalém světě, je cesta která ještě nejni oběvena.Je to cesta plná energie a neoběvených druhů vidění světa. V tomto světě nebylo místa pro nepoctivce, či zrádce. Prtotže by byli objevení ještě dříve než se svojí čiností mohou začít. Svět plný blahobytu slibovala moudrost a doržování všech bodů intuice. Nikdo nenapsal soupis těchto věcí, pže pro každého to neplatí a člověk rozvinující se podle něčího postupu byl ve smrtelném nebezpečí.CO pro někoho mohlo být smyslné a darující enegrii, pro druhé bylo jen škareď a ubíjení energie. Mnoho lidí neoběvilo tento svět a dalších ještě míň lidí tomu věřilo. Ale mělo stát něco, co všechny přivedě na stezku dobra, něco co pro vždy změní svět nebo naopak ten svět stáhne do hlubin. Tomuto novému světu říkají oběvitelé různými názvy my si vybereme ten nejpoužívanější: ‚zázrak¨. 

V dalekém městečku od těchto Zázraků a pečujících rodičů vyrůstal na osamělé farmě chlapeček jménem Kashen. Byl to sirotek jeho matka ho tu nechala a hned pospíchala dál. Bydlel u dědi plnýho krutosti a stářím zakořeněné nesnášenlivosti k dětem. Neměl rád dědi. Děti byli líné, hlučné a všeho zničující. Co s takovým dítětem a jeho dcera, čirá poběhlice mu takového pacholka uváže na krk. O to honenáviděl ještě víc, že nevěděl kdo jeho otcem skutečně je. Mohl to být kdokoli, dcera určitě ráda popíjela když v tak mladém věku chlapcemu tadynechala a sama utíkala seč jí nohy stačili. Určitě ji bil ten nehýzdný chlap. Neměl dobré vzpomínky na ni než odešla z baráku samá nekázeň a potíž, pak se stratila a najednou dítě povinula. CO jí tak hrozného pronásledovalo že chlapce nechala bez mateřské péče.

Kash byl hned od přijetí do nového domu bit. Jen upustil taíř byl bit. Jen se děti s kterými si hrál rozkřičeli hned byl bit. Zanedlouho si ani s dětmi ze vsi hrát nesměl. Děda mu vždy když si chtěl s němi hrát říkal, „ Když už tě mám na krku něco pořádného musí z tebe být. NE jako z tvé matky.“ |To Kache zranovalo více než si kdokoli mohl přiznat. Byl osamocen, trýzněn prací již od dvou let a bez kousky sebeúcty. Jediným jeho přítelem byl les, obrovské stromy ho obklopovali a chránili před vším zlým. Vždy v noci se vyplížil ven a představoval si jak ho děda chce zmlátit a jeho milé stromy se mu postaví do cesty a chlapec vždy jen sedí ani nedutá a kouká na ty zázračné stromy a ne jeho poručníka jak se snaží k němu dobýt.