Zima

Ach Zimo,

ženo,

tys ležela ve vzpomínkách

lehce rozprostřena v šatech svatebních

a tiše´s oddychovala.

Tvá tvář je divem

a tvá víčka lehce zavřená

s řasy k sobě přimrzlými

spoře, ač krásně jsi oděná

spíš a sny tvé tančí po obloze,

tiše a lehce krouží.

Má milá,

kdes zmizela

a kde tvé bělostné ruce

projednou jsi složila.

A které země tvé bílé prsty tančící

se momentálně dotýkají?