Pokřivený svět

Možná je to mnou,

lidi mizí za duhou.

Naivní jsou sny.

Často jsem sám,

sebe sama znám,

a tak to chodí dny.

Snad je to mou drzostí,

vše vyřešíš krutou lstí.

A svět ti leží na dlani,

dáváš si lidi k snídani.

A nevadí mi šeď

stejně jako teď,

líbi se mi chlad.

Postačí jen málo,

než by se i zdálo

jeden kamarád.

Snad je to mou drzostí,

využíváš moudrosti.

A svět ti leží na dlani,

lidi si dáváš k snídani.

Neberu si servítky,

jsem samé námitky,

svět jednoho logika.

Venku zlobí emoce

jak vraždící nemoce,

tohle se mně netýká.

Snad je to mou drzostí,

vyhraješ zlou podlostí.

A lidi ti zobou ze dlaní,

všichni jsou k sežrání.

S kým dnes asi spát?

musím se jen smát.

Sobecká je láska.

Těžké je ji najít,

stejně jako zabít,

pouhá je to maska.

Lehce dojíždí se na blbost,

světem vládne nemilost,

a proto jsem, jaký jsem,

pokřivená je celá Zem,…

Jednou si nás dá k snídani

tvory, co sežrali poznání,...

A co já s tím?