BMovie

Drž hubu! Přemejšlim nad psychickým nátlakem nadnárodních korporací na jednoho jedinýho člověka, tlak středního proudu, zkaženýho mainstreamu, gelu ve vlasech, drahých obleků, zářivých úsměvů a magických černých zakódovaných (666) kufrů plných peněz kterej nejde ustát. Nejvíc má církev, pak média a po nich nikdo. Prachy hejbou světem. Jsou jako masochistickej červ co se ti zarejvá do mozku, pak se prohlodá skrz míchu k srdci a žije v pravý chlopni která na něj neustále naráží, vzrušuje ho a on chce víc a víc, ale nikdy nedosáhne orgasmu, dokud srdce nepřestane bít. Všichni jsou takový, kdo chce víc, nemá nic. Hovno! Všichni chtěji nejvíc. Největší jeskyni, největší oheň, nejvíc jídla, nejvíc ženských, největší tlupu. Každýho tohle občas napadne. Já se tady teď zmítám v křečích a čekám co bude dál. Divný zjištění, když se ráno neprobudíte v posteli, ale v nějakým studeným sklepě, plným kapajících rezavých trubek, špíny, smradu a smrtelnýho ticha. Zkoušíte řvát, zkoušíte najít dveře, nebo okna, nebo vypínač. Jo, ten nástroj moderní civilizace, díky kterýmu se cejtíme bejt v bezpečí, když rozsvítíme, když zapneme televizi, nebo počítač. Ale nic z toho tady neni, jenom stěny a trubky. Po chvíli vás to přestane bavit a začnete bejt zvědavý co se stane, vzápětí ale propadnete depresi, protože z Televizních novin víte, že tyhle situace nekončí dobře. Zabijou mě? Udělaji si z mých střev závěsy? Přijde parta tlustých chlupatých hajzlů a začnou mě šukat do prdele? Nechaji mě vyhladovět? Nevíte, a proto jste v depresi. Nevědomost je sladká. Ale ne v těchhle případech. Nevědomost dokáže udělat z člověka totálního magora. Nevědomost je všude. Bohužel. Nevědomost táhne ke střednímu proudu, ke společnosti která vlastní všechny peníze a neuvědomuje si, že peníze vlastní ji. Vidím světlo. Tam na tý stěně předemnou je světlo. Bliká, pomalu se nažhavuje vlákno uvnitř, teplo aktivuje chemické procesy, které způsobí že bílá vrstva na vnitřku zářivky začíná zářit. Pod světlem je něco napsáno. ... Dobře, proč ne? Jak dlouho to může trvat? Ach bože! Všichni jsou mrtvý! Jakou to mělo cenu? Je neuvěřitelný jak člověk ztratí pojem o čase, když neví kdy je den kdy noc, když nemá hodiny. Procházím se touhle rudou pustinou, která kdysi bývala mým domovem. Žhavý vzduch mi pálí plíce! Nebe pomalu mizí, možná najdu další přeživší. Možná zjistím co se stalo. Možná vyběhnu na ten kopec a tam zemřu s myšlenkou že jsem dokázal přežít svůj druh a nechám se pomalu spalovat, dívajíc se zkrz rozpáranou oblohu na jasné hvězdy a mezi nimi zářící modrou planetu.