sentimentální povídka

                               Apotithét Benduras                

 1.4.1905

Žiji  na ostrově Nisiros .Můj otec Ptolemayos je neuznávaný výjimečný filosof a malíř.

Moje matka Acropolea  je uzavřena jen a jen do sebe,jelikož se nechala zasvětit

životu v klášterech.Každou neděli musí odplouvat na nedaleký ostrov Kos,kde pobude 2 dny,které se zaobírá modlením.Jsem zvláštně charakteristický člověk.Mým životním vzorem je můj otec.

Chtěl bych se stát malířem jako on.

 1.5. 1905

Stále jdu za mým cílem namaloval jsem svůj první obraz a pojmenoval jsem ho Talatiew Středomoří,a v zápětí jsem se pokusil namalovat soptící Etnu.Snažím se inspirovat

Klasicistickým stylem maleb.Otec uvažuje,že by mě poslal do Paříže na filosofickou univerzitu.Nechci být filosof,ale malíř-umělec,který své myšlenky zobrazuje v malbách, ne ve slovech.

Po mém naléhání mi nakonec otec vyhověl.

1.6. 1905

Neustále se zdokonaluji v malbách.Napadá mě čím dál tím víc myšlenek.Za uplynulý měsíc,

od napsání mého posledního zápisu, jsem stihl namalovat 10 maleb na plátno a 18 skic.

Cítím,že malování je mi souzeno.Před několika dny mě napadla utkvělá myšlenka.

Pokusit se namalovat nejneobvyklejší a nejzajímavější obraz.

Můj fantazijní výmysl se změnil v duševní šílenství- proslavit se.Začal jsem spřádat

nápady,jaký obraz namalovat….

1.7. 1905

Stále se zabývám tou jednou utkvěle fantastickou myšlenkou. 13.7.- konečně mě napadá nejbláznivější nápad.

Pokusit se namalovat,jako první člověk na světě Zemi z vesmíru,kterou ještě nikdo neviděl.

1.8. 1905

Myslím si,že obraz je dokončen.Znázornil jsem na něm Zemi jako kulatou planetu.

Na severu a na jihu jsem se pokusil znázornit severní a jižní pól a zbytek jsem zaplnil mořem,

 v němž jsem namaloval pevninu.Téhož dne otec zkolaboval na srdeční slabost a na smrtelném loži přednesl slova:život je jen jeden okamžik. Téhož večera se matka potají odstěhovala a zasvětila vše klášterům.Zůstal jsem sám.Rozhodl jsem se nechat si obraz a

nikomu jej neukazovat.

1.9.1905

Před týdnem jsem se rozhodl zbytek života zasvětit malbám a četbou filozofických knih.

1.10.1905

Přečetl jsem všechny knihy od Shakespeara a stvořil jsem další obraz,který jsem pojmenoval

Nezastavitelné Hodiny.pokusil jsem se znázornit koloběh života a soucit všech myšlenek lidí na Zemi.Umění je vášeň samo o sobě.Cítím se být tak povznesen.Z jedné strany jsem veselý,

ale mé sentimentální vzpomínky na onen den úmrtí mého otce mi pořád létají hlavou,jak dravci,co si vyhlédli kořist,které se nehodlají vzdát.

1.11.1905

Život mě nutí pracovat na dalších obrazech za uplynulý měsíc jsem namaloval 40 skic,

a pojmenoval jsem je nezastavitelně netklivě-neklidné myšlenky.Prosté skici na kterých

jsem vyznačil obyčejné vlastnosti lidského chování, až po chování zvířat.Dospěl jsem tedy k závěru,že zvířata se od lidí moc neliší.Leckteré zvíře má hodnější duši,než člověk.

1.12.1905

Mé poslední dílo v tomto roce jsem pojmenoval Symbiont v soužití s člověkem.

Znázornil jsem prostou myšlenku soužití některých zvířat s lidmi a žití v jejich přítomnosti.

Na téže téma jsem sestrojil také povídku.

1.1.1906

Vstup do nového roka jsem slavil sám.Přesto jsem št´tastný .dopsal jsem mou poslední povídku.V posledních 2 dnech jsem dále napsal úryvek z mého života,aby byl aspoň

znázorněn že někdo,jako jsem já někdy žil.Dokud se tento papír nerozpadne na miniatury,

a dokud jej někdo bude číst a vlastnit,tak mé já na světě a má duše zůstanou.