Písmák
Bez lásky by totiž byl náš svět bezduchý, bez lásky by nebyla touha, horoucnost, euforie, bez lásky by nebylo poznání, bolest, nenávist....
Tak, jako všechno na světě, i láska prochází různými vývojovými etapami. Od počáteční euforie, kdy se moře citů zmítá ve vysokých vlnách a kdy celkem častým módním doplňkem bývají růžové brýle, až po klidné vody vyrovnaných a hřejivých pocitů radosti z přítomnosti milované bytosti, kterou sice horoucně milujeme, ale zároveň akceptujeme i všechny její nedostatky. Je to přesně ten moment, kdy začínáme říkat, že jsme šťastní....
K lásce však patří i zklamání, bolest, pocit ponížení, posedlost, ztráta sebeúcty....
Tak, jako všechno na světě, i láska prochází různými vývojovými etapami. Od počáteční euforie, kdy se moře citů zmítá ve vysokých vlnách a kdy celkem častým módním doplňkem bývají růžové brýle, až po klidné vody vyrovnaných a hřejivých pocitů radosti z přítomnosti milované bytosti, kterou sice horoucně milujeme, ale zároveň akceptujeme i všechny její nedostatky. Je to přesně ten moment, kdy začínáme říkat, že jsme šťastní....
K lásce však patří i zklamání, bolest, pocit ponížení, posedlost, ztráta sebeúcty....
Někdy se stane, že kdesi v éteru mezi růžovými brýlemi a poklidnými vodami vroucích citů, spustí nějaká událost výhybku, o které jsme v hloubi své duše neměli ani potuchy. A ta výhybka pak náš vlak štěstí vykolejí nebo ho, v lepším případě, nasměruje na slepou kolej.
Zklamání a rozčarování pak nezřídkakdy vzbuzuje obavu, abychom onen milostný kolotoč nepodstoupili znovu se stejným negativním výsledkem. A tak se stane, že začínáme být opatrní. Máme strach se zamilovat...
Zklamání a rozčarování pak nezřídkakdy vzbuzuje obavu, abychom onen milostný kolotoč nepodstoupili znovu se stejným negativním výsledkem. A tak se stane, že začínáme být opatrní. Máme strach se zamilovat...
Jenomže lásku nelze členit na "opatrnou verzi" nebo méně opatrnou. Nemůžeme zachovávat odstup a zároveň chtít být milováni a naopak milovat. Žádný další člověk totiž nemůže za naše zklamání s jeho předchůdcem. To je pouze náš problém a je jen na nás, jak se s ním vyrovnáme...
Chce to čas...
A kousek samoty....
Mnozí zklamanci v lásce se snaží "díru" v srdci "záplatovat ,téměř následně, dalším vztahem, což není zrovna šťastné řešení předchozího zklamání. Je to jako vařit jídlo v hrnci, který jsme neomyli od zbytků předchozího jídla. Tím totiž riskujeme, že nám v ústech místo příjemné chutě, vznikne pachuť.
Kdyby se láska dala k něčemu přirovnat, pak by to byla určitě květina a člověk, který jí podlehne, je jako zahradník.
Neexistuje špatná láska, tak jako neexistuje špatná květina, to jen péče zahradníka jí dává povadlou podobu....
Láska je rozhodnutí zahradníka ve volbě jediné květiny, tím dává najevo své duševní hodnoty.
Volbou jediné květiny a odmítnutím všech ostatních oceňuje její krásu a přijímá štěstí, které k němu skrze ni přichází.
Láska je volba jedinečnosti....
Skrze tuto volbu se stává každý zahradník jedinečnou bytostí a každá sekunda jeho života jedinečným okamžikem...
(Pzn. autora: výše uvedený článek je věnován všem tápajícím zahradníkům, kteří zatím veškerý svůj volný čas tráví na rozkvetlé louce :-) )
