Galerie smutných tváří

Prapodivný kampus
pod klenbou
škrtících se větví,
plačtivý podvečer
osvětlují
příbytky mrtvých.
Snadno se podléhá
nástrahám
listopadové nálady,
když tvůj příběh vezdejší
s osudy jiných
vůbec neladí.

Jak smutný orchestr
kročeje provází
kvílení větru;
ten nápěv beze slov,
žalm pěvců bez jména
a také bez rtů.
Vlasyježícím
pocitem minulosti
zcela pohlcen,
toulám se galerií
smutných tváří
již dávno mrtvých těl.