Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sespatřil jsem metače ulic...
02. 02. 2002
1
0
1501
Autor
cvrček
Spatřil jsem metače ulic. Měl mystický pohled, když svíral své koště. Rituálně je posouval tam – zpátky – tam – zpátky a přitom si zpíval svoji bezeslovnou mantru. Jakmile mě zpozoroval, slevil ze svého nepřítomného výrazu a v jeho očích jsem viděl lítost.
Lítost nade mnou, který jsem spěchal směrem ke škole. A jeho pohled mi říkal: “Chudáku studente, jak se lpotíš, jak zbytečně namáháš svůj rozum.” Pak se s úsměvem odvrátil a znovu začal smetákem pohybovat tam – zpátky – tam – zpátky …
Já vím, povidačky jsou jen přestupní stanice, než se naučím psát povídky... Povídačka je něco, co se vykládá kamarádům, aby řeč nestála... tento čistě amatérský styl může přežívat v ústním podání (a postupně třeba zlidovět a stát se mýtem se spoustou fantazijních prvků)... tolik moje definice povídačky jako literárního útvaru....
hm, zajímavý je, když potkáte takovýho metaře, co je pyšnej na to, co dělá, většina lidi kolem nich projde s odporem, ale každej si může najít kouzlo v tom, co dělá... jo, taky jsem měl možnost jednou eldovat chlaíka, jak zametá ulici rituálně... hecké
m.