Bů h

Bloudil jsem mlhou a rudé oči plné strachu mě stále pronásledovaly. Šel jsem v řekách z krve a střev. Brodil jsem se tou páchnoucí břečkou dvanáct let abych konečně zjistil pravdu. Hrůzostrašnou pravdu o mé vlastní identitě. Ano! Opravdu jsem se narodil jako Milan! Toto strašlivé zjištění mě uvrhlo do temného světa depresí, bojoval jsem s tím dlouho, ale stejně jsem sebevraždě neunikl.

Když se mi konečně podařilo rozbít okno, střepy si přeřezat žíly na obou rukou a pak si pro jistotu podříznout hrdlo, začal jsem cítit jak ze mě utíká život. Ano, tím životem myslím životodárnou tekutinu. Ano, tou tekoutinou myslím krev. Spousty krve! Byla všude! Na podlaze, na střepech rozbitého okna, na mém zohaveném těle a dokonce i na stropě. Trvalo to tak dlouho že už jsem se začal z nudy píchat do břicha abych to urychlil. A pak to přišlo. Exitus.

Ocitl jsem se na zvláštním místě. Nahoře bylo dole. Dole bylo nahoře. Vlevo bylo vpravo. Vpravo bylo vlevo. Vpředu bylo vzadu a  vzadu bylo vpředu. Bylo tam absolutní prázdno, nikde nic. Všude byl cítit pach vonných tyčinek a cigaretového kouře. Měl jsem pocit že padám, ale nebyl jsem si jistý. Znenadání se předemnou objevil zvláštní tvor. Vypadal jako starý člověk v obleku, ale měl místo pravého oka malý reproduktor. Zeptal jsem se ho jestli je tohle nebe, ale z jeho pravého "oka" se ozvalo jen "Výtejte, jsem Bůh. Osobně, k vašim službám. Po celý život jste mi sloužil, tak teď je řada na mě. Máte nějaké přání?" Já jsem ateista, ale vůbec jsem se nerozmýšlel a řekl jsem mu že chci vilu na pláži v kalifornii, spoustu jídla, holek, peněz, kytar a  takové ty ostatní sny každého chlapce. Chvíli se nic nedělo a pak se z "oka" ozvalo jen "Ano? A jste si jistý? Nechcete mě raději přivázat k posteli, bít mě a nadávat mi?" Řekl jsem první věc která mě napadla "Co?! Počkejte, jste opravdu Bůh?" a on bez rozmýšlení dlouze odpověděl.

"Ano, samozřejmě. Vím, zdá se vám to asi divné, ale před asi tisíci lety mě napadlo, jaké to asi je, když vás někdo trestá. Já to dělám celý život a lidstvo se vůbec nezměnilo. Možná to dělám špatně. A tak jsem poprosil nejdříve svého syna aby mě zbičoval. Myslel jsem že mu to bude proti srsti, ale on okamžitě vzal bič a dal mi pořádnou ránu do zad. A já pocítil jisté  vzrušení a čím déle to Ježíš dělal, tím více se mi to líbilo. A tak jsem zjistil, že bolest je vlastně nádherná věc, proto už dnes Vás, obyčejné lidi, které jsem stvořil k obrazu svému, trestám jen za odměnu. A čas od času si k sobě přivolám někoho jako jste Vy, někoho, kdo zemřel násilně a vlastní vinou, protože si myslím že takový lidé se v bolesti opravdu vyznají. Ale poslední dobou mě už uspokojí málo kdo. Naposledy jsem byl spokojen s jedním malým němcem. Myslím že se jmenoval Hitler, ten se v těchhle věcech opravdu vyznal. Ale takový lidé už se dnes nerodí a tak se musím ptát jenom těch "menších ryb" jako jste Vy. Jinak bych se musel jenom celé dny řezat do zápěstí a masturbovat a to brzy omrzí i Boha."

Došlo mi, že tenhle Bůh mi asi nesplní jiné přání, než to jeho a odporovat zrovna jemu jsem doopravdy nechtěl. A tak jsem si přál jeho přání. A teď si říkám že jsem raději měl zůstat na tom odporném špinavém světě. Sice jsem zjistil že se jmenuji Milan, žil jsem posledních dvaníct let jako zvíře, ale to všechno je lepší než do konce věků bičovat starého zarostlého chlapa připoutaného ke zrezivělé posteli v nějakém zaplivaném motelovém pokoji. Takhle jsem si nebe opravdu nepředstavoval.