Jsem (ne)normální

  Jsem normální? Nevím, protože co lze považovat za normální? Normálně se oblékat? Chovat se normálně? Poslouchat normální muziku, jíst normální jídlo a pít normální pití? Mohla bych v podobném výčtu otázek pokračovat a stejně bych došla k té jedné a zásadní otázce: Co je to „normální“? To, co se předpokládá? Nepsaný zákon vymyšlený davem? A pokud z jednohlavého zástupu vystoupíme, budeme nenormální? Ti, co jsou odlišní a nežádoucí? Uveďme si příklad. První lekce, jak se stát normálním v období adolescence začíná.

  Vyberte od rodičů peníze na nákupy. Pokud budou ochotni investovat maximálně 500 Kč, je třeba přitlačit na pilu. Velice oblíbená je verze: „Všichni dostávají třikrát větší kapesné a já tam půjdu jak chudá socka!“. Po řadě hysterických scén je možno vyrazit po boku normálních kamarádů. Rovnou zapomeňte na vietnamské tržnice a maloměstské butiky, tím byste vše zazdili a mohli jít tak akorát šoupat nohami s ostatními vyvrheli. Berte útokem obchodní domy! Nevynechejte jediný komerční obchod s cenami volajícími do nebe! Vyzkoušejte si vše, co se vám líbí! Foťte se v kabinkách a užívejte si! Utraťte vše do poslední koruny za normální oblečení a doplňky schválené normálními kamarády! A pak opusťte ten značkový kolotoč s pocitem vítězství. Vychutnávejte si tu tíhu tašek. Cítíte, jak hřejí? To proto, že díky jejich obsahu budete normální, žádoucí. Návštěva kavárny nebo čajovny s přáteli je nevyhnutelná. Pryč s prostým espresem! Dopřejte si latté, horkou čokoládu nebo šejk. To vše máte na výběr hned v několika příchutích. V čajovně je zase normální objednat si vodní dýmku. Poseďte, pokláboste, nestyďte se pomlouvat, vždyť je to normální. Až se vrátíte domů, zavřete se do svého pokoje a pusťte si hudbu na uši rvoucí hlasitost. Ale pozor! Žádné vypalovačky! Přehrajte si pouze to, co v dnešních dnech pouští DJ na diskotékách nebo vyhledejte na internetu hitparády a divoce stahujte mp3 do svého počítače a hned potom do mobilu, z kterého můžete novinky poslouchat kdekoliv a kdykoliv. Zkuste si své nové oblečení a vyfoťte se v něm před zrcadlem. Fotky dejte na Facebook ať všichni vědí, jak dokážete držet krok s davem. Tím všichni mám na mysli minimálně 1000 přátel. Že jich máte míň? To není normální. Ale vy s tím do budoucna ještě něco uděláte, že ano? Večer musíte vyrazit do baru a pokud možno, tak v novém. Nebojte se pochlubit. Objednejte si míchaný drink nebo tequillu. Pivo dnes pijí jen povaleči u samoobsluhy a to vy přeci nejste. Koukejte to rozparádit na parketu! Protančete celou noc, flirtujte a navazujte nové známosti. Normální známosti, pochopitelně. Nakonec si s přáteli zavolejte taxi, vy si to přeci můžete dovolit. Doma se svalte do postele a můžete usnout s pocitem, že jste prožili normální den.

  Tak co? Zdá se vám tohle normální? Tohle je realita, bohužel. A tak jsem jen došla k závěru, že být normální znamená obyčejný. A být obyčejný znamená nebýt. Nic neexistuje a tak neexistuje ani pojem normální. Kde jsou vytyčené hranice? Kdy jsem a nejsem normální? Nikdy. Každý je nenormální, každý je jedinečný a každý svým, alespoň nepatrným způsobem vystupuje z davu. Anebo by pro to měl něco udělat. Ptáte se proč? Protože nikdo nebude vědět, že jste ve svém životě prožili něco jedinečného. Protože v davu si vás nikdo nevšimne. Tak se vystupte, žijte, buďte svými pány a buďte nenormální! Jako já.