Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLilith
21. 11. 2010
3
1
1126
Autor
rainman
okouzlená pohledem
v mém klíně
šedá miluje se s černou
dvě nadržené bohyně ve středním věku
vášnivě
a zezadu
jejich divokým křikem
hvězdy poplašené vzlétnou
- před láskou skrytou
za vodopádem slz -
Adame
co nocí bez tebe jsem
létala
a hořela
hlínu a kamení na křídlech
a v ústech
žhavé uhlíky toužení
po vlnách
- a namísto moře jen
bahnitá kaluž
bez života
(nakonec jsem se
vždycky udělala sama) -
teď
jsem to já, kdo
zdola
podává ti náruč, když
znaveně usedáš
- víš, to někdo jiný
zjizvil mi tvář
a taky duši -
slíbil ti ženu, ale já
nejsem a nebudu
nevinné děvčátko
poslušné tvé vůle
pro všechny muže
a navěky
kde jsi byl, když jsem
na okraji propasti
(kam jsi mě nikdy nezavedl)
v úzkostech
volala tvoje jméno
Adame
prý jsem ďábel
a ty tomu věříš
tak jdi, jdi už
a zapomeň na mě
na tu bláznivou děvku z ráje
až budeš
sám sebou tápat
ve věčném hledání
jo, vždyť vidíš, jak se chechtám
(jen když se nikdo nedívá
vzlykám a vyju do mechu)
ne, Bože
neměl jsi mě stvořit