Portrét

na popraskaném zašlém mramoru

štětcem malířky vystihnutý odraz

býval olejem na stěně majestátního hradu

než narazil v nás na ukrytou hráz

teď leží v rozšlapaném rámu

slzy projeví i krokodýl snáz

tvůj stín už odešel vylízal i ránu

hořkost v očích nezakryje ani trs řas

s chutí vstát malířka neumírá

z oříšků a barvy skládá jiný portrét

na výrazu očí záležet si dává

nechává den pokaždé znovu zhasnout

s růží je pryč i hořkost čokolády

zlehounka našlapuje kousíček nad zemí

k ničemu nejsou velkodušné hrady

voda odplavila poslední vůni milování

maluje ruku ve svých vlasech

něco tam ukryto uvnitř ní věří

tenhle mystický způsob tahu

draka hned tak neprobudí