Melancholická nálada

Při čtení "když nevíte, co byste vytkl" jsem se neovladatelně rozchechtal ;P Dovolil bych si to doplnil - když nevím, co bych vytkl DŘÍV, omezím se jen na rytmus. Takže jen k rytmu: rytmus je z hlediska naplnění normy "v pořádku". 1) Je to ovšem trochu Pyrrhovo vítězství, neb s postupujícím tokem básně je toho dosahováno stále víc za cenu nadužívání výplňovitých monosylab a neplnovýznamových gramatických konstrukcí, jejichž pilinovitá drť vytváří v textu významové výduti až cysty. 2) Bez nápadu. Naplněná cukrářská formička, rezignace na skutečnou rytmickou tvorbu. Rytmus není cíl, je to básníkův nástroj.

Zdá se mi, že trošku přeháníte. Nechtěla jsem Vám to psát, ale jinak to asi nejde: Zdá se mi, že básně (nejen mé) čtete "pesimistickýma očima". Když nevíte, co byste vytkl, oháníte se špatným rytmem. Když je rytmus dokonalý na 120%, vytáhnete ze zálohy "nenápaditost". A protože tonoucí se stébla chytá, vytýkáte v neposlední řadě pravopisné chyby (což je, mimochodem, správně). Ale já už jsem si na Vás zvykla, co může člvěk jiného dělat. Vlastně Vás mám i ráda, bez Vás by byla docela nuda.

tohle je zatím nejlepší text, ovšem dokud bude tvá invence podřimovat ve věcech typu "Stromy se větru tiše klaní" (a asi mohl bych citovat 90% textu) nebude to k ničemu