Sultánská litanie

Mé Šeherezád, mé Adě. Vzniklo na základě sms. Dodnes je to pro mne fascinující původ této básně.

Sultánská litanie

 

Má Šeherezád

je bezesporu krásná.

Její prsty jsou dlouhé,

když hladí má ramena,

její boky jsou krásné,

když se jich dotýkám,

její oči jsou smyslné,

neboť pro mne nepláčí,

její prsa oblá,

jak k nim uléhám,

její rty jsou

vykroužené piliny od soustruhu,

na němž Bůh tvořil svět,

její kůže hladká

jako nejvzácnější příze,

její vlasy měkká kůra

sladkých topolů v slunci

a její šeptaný dech,

který zní rytmem lží,

pohádek pro mou potěchu,

mým dechem jest,

vždyť bez jejích prstů

těžknou má ramena,

bez jejích boků

mé doteky ztraceně bloudí,

bez jejích očí

se v slzách halí dny,

bez jejích prsů

má hlava nesnívá

a jen s těmi rty,

když slýchám pohádky,

nechávám srdce žít,

byť ve vlasech pevných

bylo by umlčené,

a můj prudký dech

tvým dechem jest,

má Šeherezád.

---